Září 2016

Šťastná

26. září 2016 v 9:45 | B. |  POEZIE
Svůdné rty její
Jak lehce se smějí

Už přestaly

Měl oči modré
Svědomí dobré

Už nemá nic

Přišlo a odešlo
Ješitné štěstí
Teď jiným nejspíše
Smůlou cestu klestí

(14 let)

Kamarádská

24. září 2016 v 14:37 | B. |  POEZIE
Kamarádství a láska
To jsou dvě odlišná slova
Ty to nechápeš
Já to chci pochopit
Ty tím nechřadneš
To já šeptám ta slova
Znova a znova
"Chci tě utopit!"

(15 let)

Snová

22. září 2016 v 20:33 | B. |  POEZIE
Zdál se mi sen vonící po růži
Teplý vánek mě hladil po kůži
Proč laskat jsi mě nemohl ty

Ležíš jen kousíček ode mne
Za sklem z tvrdého kamene
Nerozbitným nedýcháš

Něhu zahnala smutná zlost

Proč mě zde nechal
Samotou bez sebe
Měli jsme odletět spolu
Do nebe

(15 let)

Tazemě / 5 / Kusvoliny myšky

9. září 2016 v 14:09 | B. |  TAZEMĚ
Ze všeho co se tu zatím stalo, jsem byl docela rozhozený. Už z toho jak vlastně celá Tazem vypadá - chvíli mi připomíná normální zemi, když se zakoukám do krajiny, ale ona normální není. Všechno je tu opačné, divné nebo nepotřebné. Nebo nadčasově senzační, což můj obyčejný mozek nechápe, stejně jako to, proč tady vlastně vůbec jsem? Tentabyl k tomu má aspoň důvod, ale já? Já se zachvíli stanu Tentambylovým důvodem, jelikož na mě bleskovou rychlostí přenáší ty svoje stresy, špatné nálady a zvláštní chování. Ještě že nepotřebuji toho psychoterapeuta, jak jsem byl přesvědčený. Kusvola je totiž nakonec skutečná, a já ji měl celou dobu na lodi za přelud! Ani jsem ji nepohladil, nedal jsem jí najíst, nic! Bože, málem jsem ji utýral hlady, teda… ona musela umřít za tu dobu bez jídla, z čehož vyplývá, že bez jídla rozhodně nebyla, protože je živá, tudíž musela něco jíst, ale já nevím co, protože nechápu, co by si tak mohla sama najít na lodi, když jediné jídlo bylo v lednici nebo v mrazáku a to si nemohla nijak vzít, natož nějak udělat, když to byl prášek nebo nějaká želatina a ani by jí to vlastně nechutnalo, jelikož ona má ráda jedině kuřecí konzervy a granulky pro koťátka, takže je to celé nějaké divné a já už nevím o čem je tahle věta.



Medová

5. září 2016 v 11:54 | B. |  POEZIE
Mažu vám med kolem huby
Mažu ho i sama sobě
Obracím šaty lícem ruby
Co mám dělat v týhle době

Skoro se obracím v hrobě
Z vlastní lebky rakev sbitá
Krásná slova topím v zlobě
Tak trochu mnou to zase zmítá

Oklamaná

1. září 2016 v 20:20 | B. |  POEZIE
Začínám mít pocit
Že asi chápu sebe samu
Možná - konečně
Přestávám žít ve vlastním světaklamu

Před několika lety
Mi z hlavy linuly se rýmy
Plné úsměvů od shora dolů
Které zahřály i uprostřed zimy

Nyní možná - konečně
Pomalu stoupám po točitých schodech
Jen tedy často vnímám
Že při cestě vzhůru je potřeba oddech

Začínám mít pocit
Že asi chápu sebe samu
Že možná - konečně
Už nebudu žít ve světaklamu