Tazemě / 5 / Dům–nedům

1. srpna 2016 v 11:35 | B. |  TAZEMĚ
Já s Tentambylem jsme dočista osiřeli. Nikde nikdo, jen pár krychlových domků kolem nás. Našli jsme na lesklém povrchu trojku. Bylo to jako zrcadlo a dlouho nám trvalo najít to třicet centimetrů vysoké černé číslo. "Tak, tady budeme bydlet," podrbal jsme Kusvolu na uchem a ta ihned začala spokojeně příst. Opatrně jsem ji položil na skleněnou zem. Chvíli se otírala o ten náš super dům a pak někam odběhla. Musela to tu prozkoumat. Tentambyl se při pohledu na Kusvolu oklepal a myslím, že kdyby měl nějaké léky proti alergii na srst, ihned to použije, ačkoli alergický vůbec není. Prostě preventivně. Stáli jsme před naším novým domovem notnou dávku času, až pak mě napadlo, že tu něco nehraje.


"Vidíš nějaké dveře?" Nikdo neodpověděl. Tenty se zdejchl do středu náměstí k laboratorním myškám a už se pokoušel jendu vytáhnout.
"Bude se jmenovát ­-" zasekl se, vrátil ji zpátky a vykřikl: "Proboha, kde je vůbec Snop? Vždyť on musel někam dopadnout, někde se musel roztříštit o zem. Bůůů…" začal ronit slzy.
"Kašli na něj, raději mi pojď pomoct najít nějakou díru, kterou bychom mohli konečně domů!" Zaúpěl jsem. Celý ten čtverec jsem obešel snad už stokrát dokola a absolutně nikde nic. Ano, je to docela divné, ale do tohohle domu nejspíš nevedou žádné dveře. Ani okna tu nejsou a nikde není ani živáčka, kterého bychom se mohli zeptat. Tentambyl doslova létal po celé skleněné ploše a žadonil nebesa, aby nám vydala Snopa. Najednou někde něco cinklo - já tomu nevěnoval pozornost, hrál jsem si s tkaničkou u boty, ale cinklo to už po druhé v krátkém intervalu za sebou, tak jsem se rozhlédl a z jedné krychle někdo vyšel. Neváhal jsem a vyběhl jsem za tou osobou. Neudělal jsem ani první krok a šlápl jsem si na tkaničku, kterou jsem ve všem spěchu nechal rozvázanou. Domníval jsem se, že jde o pouhý vtip, ale nešlo, jelikož to divné skleněné cosi, bylo opravdu tvrdé. Ptáte se, jak to vím? No, já to vlastně nevím, ale můj obličej mi to pak všecko pověděl v zářivě modro-červených barvách. Ale abychom se dostali k tomu muži, tedy spíš k té osobě - byl to muž, utíkal jsem za ním docela dlouho, než jsem ho dohnal, tedy vlastně nedohnal. Už jsem na něj skoro mohl zavolat, ta vzdálenost už tomu odpovídala, ale pak na mě volal Tentambyl, že už přišel na to, jak se do našeho domu jde, takže jsem nepokládal za důležité plazit se dál za tou osobou po tom děsně studeném sklu. Vstal jsem a popošel pár kroků k našemu krychlovému domu. Tentambyl přiložil ruku na jeho stěnu a najednou ji neměl! Jeho ruka prošla zdí a nebyla! Absurdní!
"Co to do prkýnka na krájení slanovodních kaprů je!" zajíkal jsem se a pořád jsem nechápal, co přesně se stalo.
"No podívej, tyhle stěny jsou jen obyčejný hologram, jímž jde prostupovat. Proto tu nejsou žádné dveře! Je to chytré, pojď." Vzal mě Tenty za ruku a vtáhl mě dovnitř. Byli jsme sice vevnitř, ale zároveň venku! Tohle jsou šoky. Na gauči leží Kusvola a spokojeně spí, když se rozhlédnu po naší krychli, vidím ven přes průhledné stěny!
"Tohle je děsný! Tady žít nemůžu!" křičel jsem na všechny strany.
"To je tak báječně chytré - z venku hologramové zrcadlo a zevnitř je to průhledné. Budeme se z postele koukat rovnou na hvězdy!" žasl nad tím vším Tenty.
"To možná budu moct jenom já, protože spím nahoře, a ty spíš pode mnou," skrytě jsem se zaradoval, jelikož zde byla super hyper moderní svítící patrová postel. Jak jsem se dočetl z příbalové informace o používání, její konstrukce byla naplnění nějakou modrou chemikálii, která po zhasnutí zdejšího slunce svítí. Tentambyl se na mě smutně podíval a pak šel projít náš nový Dům-nedům. Celý prostor se rozkládal na jednom čtvercovém prostoru beze stěn, což mě neustále trochu děsí. Teď se vám pokusím trochu popsat, jak naše nové nocležiště vypadá. Jako první mě tu zaujal veliký fialový gauč na zeleném chlupatém koberci, který připomíná hromadu ho - usenek. Chlupatých housenek. Vedle gauče je neurčitá kulatá bílá věc, jenž takřka půlí půlku krychle napůl. (A k našemu nadšenému zjištění je to oboustranná televize, takže se na ni můžeme dívat i z postele.) Kuchyň se skládá z jednoho stolu a dvou kulatých, pro změnu oranžových věcí a u stolu jsou i dvě barové židličky. V rohu kuchyně stojí jedna věc - neurčitého oplácaného tvaru. Je zelená a bůh ví k čemu. Chtěl bych věřit tomu, že je to jen nějaká skulptura, ale vsadil bych boty na to, že je to trouba. Nebo umyvadlo. Další taková věc, fialová, větší a víc hranatější a s matnými skleněnými průzory ve tvaru šišoidů, stojí zcela osamoceně v prázdném rohu našeho Domu-nedomu. Na vše jde skvěle vidět, ale u ničeho nepoznáte na co to vlastně je. Naštěstí je u každé věcičky příbalový leták s návodem a popisem věci. Ze stropu visí asi pět různě velikých koulí. Dvě jsou červené, jedna je červeno růžově pruhovaná a další dvě jsou žluté. A na zemi, jak jsem si všiml, je spousta barevných kulatých věcí, zabudovaných v podlaze. Dlouho, předlouho jsem je zkoumal a nakonec jsem přišel na to, že to je nejspíš jen dekor.
"Stejně mi tu něco chybí," zhrozil jsem se po chvíli. Tantambyl si zatím pročítal veškeré visačky na nábytku.
"Není tu záchod! Ani koupelna! Netvrďte mi, že je to společný pro všechny!" Zíral jsem do přírody za naším domem. Nedomem.
"Ale ano!" ukázal Tenty na tu velkou fialovou skulpturu.
"To je koupelna! I se záchodem!" Vešel dovnitř - tentokrát opravdovými dveřmi, ačkoli moc opravdově nevypadaly. Šel jsem pomale za ním. Před námi se rozprostřela veliká černo-bílá koupelna, které vévodil obraz tučňáků na celé jedné stěně.
"Tohle nechápu, jak se to sem všechno vešlo?" Udivil se konečně Tenty.
"Já to chápu..."
"Co?"
"Inu, chápu to, protože to prostě asi neexistuje. Zblázním se. Asi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. srpna 2016 v 6:47 | Reagovat

Ti tučňáci tomu dali pro mě korunku. :)

2 patypoberta patypoberta | Web | 8. srpna 2016 v 23:34 | Reagovat

Ahoj,

Mám rozjetý takový malý projekt "Pátý Poberta" jako dárek k Vánocům pro jednu moji dobrou kamarádku. Potřebovala bych trochu podpory do začátku, tedy pár čtenářů, kteří mi kriticky dají najevo, co se jim líbí či nelíbí, aby na Štědrý den povídka alias vánoční dárek byla vypiplaná, jak to jen půjde.

Pokud máš zájem, budu nadšená. Pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

Psaní a čtení zdar!

3 Amit Amit | 26. srpna 2016 v 21:58 | Reagovat

Ooo, tohleto i předchozí díl jsem si užila náramně :D jsi vážně talent a ten svět, waaau :D
No jo, piš dále, nic víc už ani není třeba říkat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama