Červenec 2016

Rakousko tak trochu volnomyšlenkářsky

31. července 2016 v 14:39 | B. |  FOTOGRAFIE
A to se tak stalo... Konečně jsme měli oba volný víkend, úplně celý volný - téměř zázrak. Ve čtvrtek večer jsem přemýšlela, co budeme dělat. Nazujeme pohorky a dáme zabrat svalům, provětráme plíce v zeleni, pes se proběhne? Nakoupíme dobroty, nastřádáme filmy a uděláme si filmový maraton z pohodlí pelechu? Nebo se prostě budeme flákat a v sobotu zajdeme na víno/dýmku/pivo...?

Nuže, a proč nejet do Rakouska? Na mapách jsem naklikala cestu, která mě zrovna napadla, v pátek odpoledne jsme nakoupili, sbalili nejnutnější a vyrazili jsme. I se psem. (Kočky měly lehárko doma.) Autem.

"No a kolik je to dohromady kilometrů? Jako jestli se za víkend vůbec stihneme vrátit."
"Tak to nevím."
---
"Máme nějaký plán, kde všude budeme zastavovat?"
"Kde nás napadne."
---
"Máme mapu? Papírovou. Mám vybitý mobil."
---
"Další benzínka, kde nemají mapy? Bože, to už se jako netisknou obyčejné mapy?" - i druhý mobil vybitý, nakonec nás druhý den spasil MékDonáld se zásuvkou.

Při přejezdu nějakých kopců, krásnými serpentýnami, jsme potkali několik desítek veteránů. Líně se šinuly zatáčkami v protijedoucím pruhu - kochali jsme se.

Během jednoho odpoledne jsme na hradě Rosenberg očuchali tolik růží, co se nám dohromady za oba naše životy ještě nepodařilo.

Byl to naprosto kouzelný víkend. Jednou jsme přespali u nějaké vesnice, v poli. Podruhé ve staré vinici kousek od zříceniny.

Kouzelný, a hlavně na 100 % spontánní.


Nevegetariánská

28. července 2016 v 12:26 | B. |  POEZIE
Mrtvolné oko
Nohy vzhůru k nebesům
Kapky horké krve
Nechám z mých rukou slízat psům

Jemný kožíšek
Vší silou v rub obrácený
Jak se krásně vyjímají
Vnitřnosti v dlaních mladé ženy

Nůž klouže svaly
K zemi upadla noha králíčka
Poslední kapka živé krve
Mi vystříkla na víčka

Na hladině plavou plíce
Srdce s játry potopilo se mi
Po zlomení kostí
Se růžové tělo řítí k zemi

Střeva v kýblu
Kůže vypnutá
Kudla vší silou
V dřevě bodnutá
Hlava setnutá
Lanka uříznutá
Krev olíznutá
Nikdo nedutá

Trouba
Zažehnutá


Kamenná

26. července 2016 v 20:49 | B. |  POEZIE
Křídla má kamenná
Ve tváři splín
Ústa sevřená
A ruce v klín

Sedí tam nehnutě
V očích má žal
I když jdem na kutě
Sedí tam dál

Na kvádru z kamene
Obrostlém růží
S pláštěm u ramene
A s šedou kůží

Už jednou měl na mále
Tak drží kříž
A od lidí nadále
Jej dělí mříž

(15 let)

Vzpomínková

25. července 2016 v 20:34 | B. |  POEZIE
Někdy mi hlavou prolítnou vzpomínky
Některé krásné jiné jak plamínky
Něco mi schází a já čekám Dočkám se?
Čekám a ve frontě stále jen mačkám se
Sleduji okolí všichni jsou šťastní
Každý svou spřízněnou duší už vlastní
Jen já jsem pořád bez té druhé duše
Cítím se zklamaně sama a suše

(15 let)

Ale jinak jsem normální / 100 × 50 cm /

22. července 2016 v 22:35 | B. |  PSYCHADELIC
První tah byl proveden... asi před více než rokem? Dlouho, trvalo mi to dlouho. Nejdéle mi trvalo sebrat odvahu a začít dělat něco, co mě baví, místo něčeho, co dělat musím/co se ode mě očekává.

Začít dělat něco, co jsem já.

Složité, odfláklé, lezoucí na nervy, divné, zmatečné, černobílé, se spoustou drobností a chyb.

Ale jinak jsem normální.

Možná/vážně.


Staré malůvky / 3 /

22. července 2016 v 11:03 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
A ještě jednou. A možná naposledy.

Dobré i špatné.

A proč já to sem vůbec cpu...




Křídlová

21. července 2016 v 17:02 | B. |  POEZIE
Schovám si perutě pod polštář
Jsem už zas normální slečna
Sehnu se zkroušeně nad oltář
A hledím - do nekonečna
Každičký večer zas oblékám
Svá křídla z bílého peří
Do vašich snů s tmou odlétám
Kde kdo na mě k ránu věří
Chodím si tmou nepovšimnuta
S křídli na zádech a v bílém
Minuta je věčnost a věčnost minuta
Jdu si tiše za svým snovým cílem

(15 let)

Pomalá

19. července 2016 v 14:53 | B. |  POEZIE
Přemýšlej -
Postupně
Pomalinku

Vzpomínej -
Umlč se
Na chvilinku

Okna svá do duše pomalu zavírej
Zlé skutky dobré též se sebou probírej

Přijdeš-li na něco co stálo za to
Usměj se
V opaku?
Nemysli na to

Projdi si životem
S odstupem času
Užij si tajemna
Temna - tu krásu!

Stará

18. července 2016 v 22:54 | B. |  POEZIE
Životem prošitá
Šaty má s korálky
Víčka šedá a vrásčitá
Mladé oči hledí do dálky

Vzpomíná - manželství děti
Vše tak jak od ní chtěli
Vždy být prvá nikdy ne třetí
Rty na vášnivé polibky zapomněly

Bez hříchu a bez poskvrny
Prázdná plačtivá byť správná
Na rukou řetězy a v patách trny
Ach ta rozhodnutí dávná

Touha po tom vrátit se zpět
Vše znovu - jásat plakat žít
Na křídlech bláznovství proletět svět
Neřídit se všemi - ale sama sebou být
(o tom jí nezbývá nic než jen snít)

Staré malůvky / 2 /

14. července 2016 v 20:20 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
Další probírání se minulostí. Tentokrát naštěstí jen tou papírovou, gelovkovou, černobílou. Když zabřednu do minulosti, která se nachází ještě někde v mém mozku... inu. Kresby jsou o kousek níže. A budou ještě další.