Červen 2016

Doteková

30. června 2016 v 21:28 | B. |  POEZIE
Přisedl si bez zeptání
Stál za okem zamžourání
A jako by mě roky znal
Své koleno k mému dal

Dosedl - ramena seznámila se
Nerozloučitelnou dvojici tvoří zdá se
Bez sebe nebyla jedinou chvíli
Jako bychom spolu dlouho žili

Kolena našla souhru společnou
Od první zastávky až na konečnou
Letmé doteky v každé zatáčce
Sedačka brní jak při sexu na pračce

A přes to - neznámý muž to byl
Pro mě jen na čtyřicet minut žil
A neznámým také zůstane
Pokud se nám to opět nestane

Malovaná

30. června 2016 v 12:29 | B. |  POEZIE
Překrásné to umění - malování
Přesvaté souznění - milování
Kdo umí malovat vystihnout děj
Snad umí i milovat a věřit v něj

Malovat barvami plnými něhy
Milovat láskou co nezná své břehy
Malovat milovat spřízněnou duši
Se ctí jak se patří a jak se sluší

Umění malby však spočívá na lásce
Objevu vzoru inu prostě na krásce
Jenž vnukne malíři představu krásy
Křehounká dívenka s plavými vlasy

Malba byť taková či jiná snad
Neskrývá nečestnost ni žádných zrad
Přiláká diváka jak láska horoucí
Obdiv a úžas planý či matoucí

Z dívky na obraze nespouštíš oči
Jsi jak přikován ale svět se točí
Nečeká na tebe čeká na můzy
Přeludy nádhery i lidské lůzy

Mozek jako nepovinná výbava

30. června 2016 v 0:02 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
Možná se mi to zdá, možná si toho jen moc všímám, možná jsem opravdu alergická na lidi, ale čím víc lidí v životě potkám, tím víc mě děsí to, kolik lidí se vykašlalo na koupi vlastního mozku.

Ono, možná v té hlavě něco mají, nějakou šedou sračku, která jim pomohla dochodit základku, protože v šesté třídě pochopili princip, na jakém funguje tahák. Možná mají v té skořápce tak trochu prázdno a někde v koutku se krčí červík, který se občas probudí, řekne něco geniálního a pak se na dlouhá léta zase odmlčí. Jenomže já z toho vřu. Cítím, jak mi bublá krev a praskají žíly, když narazím na hlupáka. Níže si dovolím vypsat pár příkladů ze života. Doufám, že se tomu alespoň částečně dokážete zasmát - já k tomu možná také někdy dospěju - ale momentálně se mi mozek tříští na miliony drobných částeček a vytéká mi ušima z hlavy.

Vše začalo nevinně - poptávkou po hlídání pro psa. Vše končí tak, že mám chuť prostrčit ruce monitorem a ty lidi na druhé straně uškrtit. Vlastnoručně. Jakkoli.

Letní

29. června 2016 v 15:47 | B. |  POEZIE
Peču se
jak kuře na tyči
s tyčí někde hluboko
hluboko v
klíně
se otáčím líně

Živá

29. června 2016 v 0:45 | B. |  POEZIE
Proč bych vlastně měla trávit
Zbytečný čas zbytečným žitím
Vždyť od celého světa
Jen hloupost a zlost chytím

Proč bych vlastně měla bdít
Když vyjde zlato nad mé zraky
Však i přes den můžu snít
A i přes život - nežít taky

Krtčí

24. června 2016 v 9:25 | B. |  POEZIE
Zkoušel jsem kdysi u plotu
probrati krtka k životu
pořád se cukal, chudáček
po týdnu zbyl z něj jen chumáček

Lebeční

23. června 2016 v 14:47 | B. |  POEZIE
Všechno uvnitř mě
Hrůzou a tesknem praská
Za tyhle pocity pochybné
Může zas otřesná láska

Černota vně i ve mně
Propadám se do tunelu zkázy
Roztříštěnou lebku balím
Do metrů špinavé gázy

Zaschlá moře krve
Vpouští do vzduchu štiplavou vůni
Cítím se jako bys mi
Za vlasy držel hlavu v studené tůni

Praská klíční kost
Celá se cítím zneužitě
Jsem na chvíli klidná
Když mé oči nevidí tě

Ranil jsi beze stop
Které bys mohl vidět
Bojím se že kousek mě
Tě teď bude nenávidět

Nevím za jak dlouho
Se na tebe dokážu usmát
Nezbývá mi nic jiného
Než tyhle zku*vené dny ustát

Klidná

22. června 2016 v 11:22 | B. |  POEZIE
Kdy budu klidná v davu lidí?
Až mi do rakve přes slzy
Nikdo z nich
Neuvidí

Prsní

21. června 2016 v 19:50 | B. |  POEZIE
Dělaj prsa ženu ženou?
Všichni se za nima ženou
Co když ten můj hrudník žádný
Chci hrdě nosit a vzpomínat na dny
Kdy táhla tlačila a štvala
Mě moje podprsenka malá
Jako na nejhorší dny přetvářky
Že mám prsa větší než dva hrášky
Sedm let - tak dlouho se mi
Chodilo trapně po téhle zemi
S nadějí toho že někdy spatří světlo světa
Něco víc než jen třešeň rozjetá
Představ si ženu s hrudí chlapce
Koukáš na dva vtipné střapce
Tiše se pnoucí na planině kůže
Co lepšího potkat mě může
Než prozření - s prádlem dolů
Vidíte holky budete spolu
Jen vy dvě na vás tričko šaty
Jste výjimečné ach vzývám svatý
Nechť sešlou dolů trochu něhy
A rozpustí tyhle předsudkové břehy
Ať všichni ví že roztomilá
Prsa malá hebce bílá
Není třeba schovávat před zraky
Nýbrž s nimi vyletět nad mraky
(Když jsou tak lehký, žejo)
Nech svět koukat na bradavky
Těš se na léto a plavky
Nač to nic máš v prádle nosit
Po nocích v slzách o růst prosit
Když je prostě jednodušší
Zatnou zuby nos i uši
Vyrazit ven bez podprsenky
A být hrdá na kozenky!

Neříkám, že to bylo jednoduché, smířit se s tím, že si nikdy nevezmu nic s výstřihem aniž bych vypadala jako chlapec v procesu změny pohlaví - ženské hadry a nikde nic, však chápete.

Neříkám, že občas nezapochybuji nad svým rozhodnutím ukázat svému okolí, že nemám prsa - nebavím se teď o velikosti A či B, ale o dokonalé velikosti 0. Opravdová nula.

Ano, někdy je to nepříjemné.
Ano, někdy si připadám divně, ale k tomu mám i víc důvodů.
Ano, setkávám se se spoustou divných pohledů, ať od žen či mužů.
Ano, ty pohledy mě ničí, ale co.

Nosím dětský vršek plavek a když je to potřeba, třeba pod průhledou halenku, tak bílou lambádu - taktéž z dětského oddělení. Pro slečny 11-13 let. (Se sekli o nějakých 11-13 let.)

A je mi dobře.

A to je důležitý.


Psí

16. června 2016 v 12:14 | B. |  POEZIE
S pocitem odporu vstupuji mezi lidi
Nesnáším když vím že mě cizí oči vidí
S pocitem hněvu proplétám se davy
Přidávám další nadávky do bojové vřavy

Lidskou společnost vyhledávám zřídka
Venku se vždy držím pevně vodítka
Všímám si že vlastně nevenčím já jeho
Nýbrž pes mi pomáhá od problému mého

Packy zulíbat bych mu nejspíš měla
Díky němu jsem o trochu víc smělá
I tak na svět venku vůbec nestačím
Při odmykání dveří se vždy zamračím