V novém myším kožíšku

2. dubna 2016 v 1:50 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
Zmizela modrá, zůstane jen bílá, šedá a ještě další šedá. Šedá hebká jak myší kožíšek - jeden takový vlastním, sice není hebký, ale je to velký šedý kabát, ve kterém se ztrácím, ale při nutném pohybu mezi lidmi mi přes zimu poskytoval pocit bezpečí. Jako by mě objímal někdo, kdo mě má rád. Mohla jsem se v něm schovat - a mrzí mě, že už bude zase teplo.

Pří dnešní procházce se psem (ano, mám psa!) jsem se rozhodla zrušit svůj druhý blog, který jsem si založila na popud vlastních bláznivých myšlenek. Nikdy jsem nechtěla, aby se z mého světa Vzhůru Nohama stalo něco, jako deníček. Výlevníček. Pocitovníček. Chtěla jsem básnění a psaní zcela oddělit od mého vlastního já. Jenomže dnes jsem došla prozření, že tak to prostě nepůjde. Nejde přece oddělit od sebe něco, co bez sebe vlastně ani nemůže existovat. Čímž chci případným čtenářům oznámit, že se tu budou potýkat i s lidsky-nelidskou stránkou mé ne-osobnosti.

Chtěla bych vám toho o sobě tolik říct! Opravdu doufám, že budu mít spoustu příležitostí. Teď se s vámi podělím jen o pár myšlenek, výkřiků do tmy, blbostí, které se vážou k blízké minulosti.

Prý je lepší, stát v kontrapostu, než-li v kompostu. Nezbývá než souhlasit.

Věřte mi, že dát si k večeři flák domácího uzeného, nutellu a pomerančový džus, je skvělý nápad. Haleluja apetite, děste se oči výživových poradců! Muhehe.

Nemám ráda pocit, když v jednu hodinu v noci potkám ve městě partu lidí s koňskými maskami na hlavách. Nevím, co si o tom myslet. Zvlášť, když vyšli z vinárny. Co proboha dělal kůň ve vinárně?

Nesnáším, když sousedé zamykají na dva západy. Už tolikrát jsem přišla k úhoně - a ty lehké otřesy mozkovny mi nedělají dobře. Na pleť.

Co mě ale potěšilo je, že do bytu, jenž sousedí z druhé strany s tím mým, se nakvartýrovali umprumáci. Vítejte, duše stejně zkažené!

Asi jsem trošku blázen, maličko citově nestabilní, malilinko rozdvojená a krapánek rozporuplná osoba. Ale na to si zvyknete, nebojte.

Jo, a nesnáším lidi. A léto. A nejhorší kombinace jsou lidi v létě. Velké množství lidí. Proto mám ráda svůj tlustý myší kabát. Děsí mě léto, kdy budu muset chodit skoro nahá mezi tunou cizích lidí. Brr.

Nebojte se mě na cokoli zeptat, nebudu se totiž vůbec zdráhat vám odpovědět.

B.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. dubna 2016 v 19:36 | Reagovat

Jen nám pěkně prostři mozek na talíř, všichni čtenáři to jistě ocení. Já na své stránky dávám takřka víc než dost z mé vratké psychiky...a dokážu pochopit, že někteří mé myšlenkové pochody nepochopí - možná proto, že se mi to v hlavě mele jak kolotoč na pouti. A těžko můžu zformulovat vše, co moji hlavu nějakým způsobem poznamená. Ale dělám to stále, nebo se o to alespoň pokouším.

Hm, koňské hlavičky...možná se pod nimi (nedejbože!) skrývaly uhelné makovice imigrantů. Koně maj světlejší barvu....teda pokud si vzali kaštanově hnědé masky např...

Léto naopak miluju, ale s tou nenávistí k množství lidí bych se s tebou mohla podělit, rozdělených kousků černýho dortu tu mám dost..

Taky máš strach z projíždějících aut? (asi jsem paranoidní, protože mám pořád pocit, že když kolem mě projede jakékoli vozidlo, lidi v něm na mě upřeně koukají)....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama