Hlavu vzhůru nohama

13. dubna 2016 v 21:08 | B. |  VZHŮRU NOHAMA

Žiji vzhůru nohama - hlásá vzhůru hlavou.

Moc bych chtěla jít mezi lidmi se vztyčenou hlavou, ovšem moje vlastní hlava není schopná mi toto dovolit.
Celý můj život začal nohama napřed. Sice jsem se na nohy dokázala rychle postavit, jak ve věku batolecím, tak ve věku pubertálním. Jenomže moje hlava od začátku v něčem zaostávala. Od malička to byly buclaté tvářičky s pořádným ruměncem, který se držel zuby nehty za každého počasí a při každé příležitosti. Tváře jako dvě tvarohové buchty od babičky mi zůstaly doteď. Je mi přes dvacet a k mému vychrtlému tělu mé křeččí škraně prostě nepasují. A k tomu odstáté uši. Ne nadarmo mi po celou základní školu říkali Plachetnice (to byla ta nejlichotivější přezdívka). Mít ještě nějaké kormidlo, tak už dávno brázdím temná moře. Velmi jasně si vybavuji okamžik, kdy jsem byla ještě malá a k nám domů přišel pan doktor. Mezi dveřmi se domlouval s rodiči, že děti do sedmi let mají přišití uší zdarma, že nemají váhat, že jim za to poděkuji. Tátu nenapadlo nic jiného, než se své malé dcerky zeptat "Tak co, chceš, aby ti přišili ouška? Za tři dny bys byla zpátky doma." Každé normální dítě, které nemá sklony k masochismu, by odpovědělo přesně tak, jako já ve svých pěti letech. "Ne, ne, néééé. Mamíííí, néééé!" A bylo rozhodnuto. Necháme si doma tu buclatou příšerku s odstátýma ušima.



Na druhém stupni základní školy jsme ve výtvarné výchově dělali sádrové "odlitky" svých obličejů. Ne, nepolévali jsme si obličej sádrou, určitě ale znáte sádrové obvazy. S nimi toho jde vymyslet mnoho. A jak potom visely naše obličeje na stěně přilepené na átrojkový výkres, všimla si má lehce asijská očička, že něco není v pořádku. Něco tu nehraje - proč všichni vypadají z profilu normálně, jen já mám hlavu jak balón, bez jakýchkoli krásných křivek linoucích se od čela přes nos až k bradě. Přes nos, který by vám svou špičkou s přehledem vypíchl oko, a k bradě… k bradě která vlastně ani neexistuje.

Celá moje hlava a celá moje nicotná brada, to jsou dvě věci, kvůli kterým nedokážu jít s hlavou vzhůru mezi ostatními smrtelníky. Jsem až přespříliš skvělý kritik mé vlastní osoby a vlastně bych na sobě ani nenašla nic hezkého.

Malá brada hyzdící mi obličej.

Odstáté uši.

Akné, akné a zase můj stálý kamarád akné.

Vlasy tak jemné a řídké, že si mé uši užívají sluníčka, snad i když slunce nesvítí.

Nosík jak od animovaného lesního skřítka.

Chlapecký hrudník (do sedmnácti jsem doufala, že mi začnou růst prsa; v sedmnácti začala a v sedmnácti taky přestala a zastavila se na velikosti prsou nynější desetileté dívky nebo lehce obézního chlapce).

Pas tak útlý, že jej mužské dlaně dokážou celý obejmout.

Boky tak široké, že se přestávám obávat porodu.

Mé sebevědomí na bodu mrazu. Je to paradox, ale onen bod mrazu mému sebevědomí dokáže i maličko prospět, protože v zimě můžu být zabalená ve velkém Myším kabátě, mohutné šále, rukavicích a čepici a jediné, co ze mě jde vidět, jsou malé oči schovávající se za velkými modrými brýlemi. Miluji zimní zahalovací období a opravdu nemám ráda léto. Léto, kdy jsem nucena okázat téměř každý milimetr mé kůže, jinak bych se pravděpodobně roztekla.

Tudíž já a moje hlava nedokážeme existovat tak, jako všichni okolo. O to hůř, když mám pocit, že jsem nepochytila vůbec žádný cit pro módu. 95 % oblečení, které jde nyní koupit v obchodech, se mi nelíbí a těch zbylých pět je můj oblíbený second hand. A z těchto pěti procent se skládá můj šatník.

Jsem dívka z druhé ruky.

S hlavou někde hluboko pod zemí. (A vlastně ani s nohama na tom nejsem moc dobře. Mám stres z toho, že neustále zakopávám o své vlastní nohy - abych se aspoň trochu uklidnila, nosím po kapsách spoustu drobností, které žmoulám v ruce. Korunu, klíče, zmačkané účtenky, pamlsky pro psa. Ach, jak mi ty hluboké kapsy budou chybět u letních šatů.)

A mám zrzavé vlasy. A ty na sobě mám ráda, protože vlastně nejsou moje. Svoji myší šedohnědou jsem vyměnila za prohnanou liščí.

Dívka z druhé ruky, se zrzavou hlavou pod zemí.

B.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama