A co děti?

7. dubna 2016 v 13:51 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
A co děti?

Já mám jasno. Chci vypadat jako velryba a to co nejdříve. Mé biologické hodiny začaly tikat přibližně v sedmnácti. Od osmnácti pro mě byl maličko problém vidět jakékoli malé dítě. V tu chvíli jsem si v hlavě nastartovala šílené procesy a mateřské pudy mě tak trochu ubíjely.

Postupem času jsem se na chvíli uklidnila, ale to bylo tím, že jsem si pořídila psa. K tomu jsem vlastně měla dva důvody - prostě mi chyběl zvířecí psycholog, protože jsem od malička vyrůstala s dvěma až třemi psy, a hlavně jsem se potřebovala o někoho starat. Zapátrala jsem tedy po nějakém nechtěném kříženci a bylo. Ten pocit, moct někoho upřednostnit před sebou samotnou je pro mě doslova uspokojivý. K sobě se zdaleka nechovám tak hezky, jako k příteli, psovi či kocourovi.

Je to tak rok zpátky, co už cítím, že bych měla být už dávno v tom. Za chvíli (rozuměj za několik měsíců) mám další narozeniny a zase jsem promrhala rok života. A zase jsem o rok starší. Zase zase a zase.





Včera jsem natrefila již podruhé na blog Vyděšené prvorodičky. Opět jsem lačně zhltla několik článků, srdéčko zaplesalo a hodiny začaly tikat jako by uběhly maraton. Jedna věc, co mě tedy docela vyděsila, mě nutila včera před usnutím vážně dlouho přemýšlet. Byl to článek o ne příliš příjemné události na poště, kdy Vyděšenou prvorodičku lehce konfrontovala paní věku důchodového tím, jak se vůbec opovažuje přivést do tohoto světa dítě a ještě takhle mladá!

Názor mé mámy znám. Od osmnácti se mě vyptává, kdy už máme naplánované děti (za chvíli, mami, opravdu za chvíli). Nejdřív mě její dotazy přiváděly do rozpaků, nyní je opak pravdou. Moje máma naštěstí zastává můj pohled na mateřství a naše rodinná známá mě o tom ještě více utvrdila. První dítě měla v sedmnácti, druhé o pár let později. Po nějaké pauze a řešení rozvodu (záletný manžel, který si dítě udělal jinde) si našla skvělého chlapa a s ním má další dvě děti, krásné manželství a nedávno dostavěli domek. Když mi přistálo v náruči její nejmladší modrooké stvoření, tak právě přišlo na konverzaci o tom, jak bylo úžasné mít dítě v sedmnácti - tedy když se nad tím zpětně zamyslí. Dle svých slov na to zralá byla a užívala si to, že má na dítko energii a ve všem mu stíhá. O nějakém spánkovém deficitu prý nebylo radno vůbec mluvit, protože mladé tělo zvládne pořádnou nálož (nynější mladá generace dozajista potvrdí, že nemá problém s prohýřením celého víkendu v alkoholovém opojení a na dobré náladě a tělesné baterii jim to moc neubere, ba spíš přidá.) Její poslední dítko měla určitě po třicátém roku, jen tedy nevím, kdy to bylo přesně. A lamentovala nad tím, že už je to moc náročné. Že už jí nestačí pár hodin přerušovaného spánku, nejradši by se válela v posteli celé dny. Jsem s ní za jedno naprosto ve všem. Od sedmnácti jsem měla naplánováno, že do dvaceti pěti chci stihnout dvě děti a podle situace do třiceti klidně další. Chci velkou rodinu.

A proč to všechno?

Za prvé by bylo hodno zmínit, že se nehrnu za kariérou, penězi, třiceti tituly na vysoké škole a pařbách na kolejích. Už od druháku na střední jsem měla jasno, že mě na vysokou nedostane nikdo ani párem volů. Za druhé - vlastně od patnácti se o sebe starám sama. Odjela jsem 130 kilometrů daleko na střední školu, kde jsem za čtyři roky studia vystřídala šest různých bydlení. Člověka to naučí, najednou zjistí, že si s lidmi kolem sebe nemá moc co říct, protože jim dělá snídani maminka a s úsměvem jim ji nosí až do postele a špinavé prádlo prostě jednou za čas zmizí z podlahy jejich pokoje a pak se objeví čisté, úhledně složené a voňavé ve skříni. Rozhodně nemám pocit, že bych tímto o cokoli přišla. Pro sebe jsem tím především hodně získala. Za další se už dostáváme k tomu, proč je podle mě fajn být mladou matkou - pokud tedy máte dost rozumu. Vidím to tak, že budu mít na dítě energii, mé tělo je na těhotenství momentálně připraveno nejlépe, jak to jen jde. Nepromarním přeci nejproduktivnější období svého života tím, že si budu ničit mozkové buňky alkoholem. Navíc až budou děti velké a "vyletí z hnízda" já budu stále v dobrých letech na to, abych si mohla řádně užít svůj ženský rozkvět a tím započaté sesychání do krásy.

I když budu jasně hlásat "Chci víc mladých matek!", tak by toto tvrzení mělo velké množství dodatků. Například, že rozhodně nejsem pro těhotenství patnáctiletých dívek. Nebo pro nepoužívání jakékoli formy antikoncepce, jen aby se rodily děti. Nebo pro pořízení si mimina v osmnácti jen proto, že svého pátého kluka už týden fakt miluju a jako wážně wím, že je to prostě forever! Nebo jako nějaké řešení vztahových špatností - už nám to neklape, pořídíme si dítě a ono to bude mnohem lepší. Kulový s přehazovačkou. Zastáncem takovýchto extrémů nejsem stejně tak, jako nejsem zastáncem potratů nebo toho, aby ženy upřednostnily kariéru, peníze, psa a luxusní auto před tím, mít dítě. Ačkoli nad tímto bych mohla ještě dlouho spekulovat, protože… ale radši ne, nejspíš bych totiž urazila až přespříliš mnoho žen.
Možná mě máte za blázna, kdo by mě za něj taky v tomto století nepokládal. Docela očekávám spoustu nesouhlasného vrčení kolem mě, pokud se mi vše splní.

Proč si ta holka ničí život?

Vždyť je tak mladá!

A bude mít hnusné tělo.

Nebude mít ani chvíli času na sebe!

Zničí jí to prsa!

Na to dítě nemůže mít ani rozum!

Vždyť mohla cestovat, vzdělávat se!

No a co vysoká? To jako nechceš mít titul? Aspoň bakalář, ne?

A co na to řeknou její rodiče…

Co na to řekne okolí.

Co si počne, vždyť nebude mít peníze.

Inu, každý má své priority poskládané úplně ale úplně jinak. Není příliš lidí, kteří chápou své blízké, a není téměř nikdo, kdo by chápal mě (naštěstí tedy s přítelem sdílíme stejné názory). Ale já jsem zvyklá. Už od základní školy se na mě lidé dívají jinak. Tak nějak zpoza rohu, radši, nebo raději vůbec. Měli k tomu asi hodně důvodů, protože jsem vždy něčím nezapadala do hloupého následovnického stáda. Ať už to byly odstáté uši, divná brada, malá prsa, jiné názory, nebo samé jedničky.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 veri-art veri-art | Web | 7. dubna 2016 v 14:41 | Reagovat

Skvělý článek, opravdu báječně jsem si početla! ;)
Co se týče toho těhotenství, prostě každý ať má dítě tehdy, kdy se na něj cítí. Je podle mě hloupost mít dítě v 18-ti, když žena nemá třeba ještě zázemí a dítě by přivedla do chaotického života. Něco jiného je samozřejmě neplánované těhotenství. S tím se pak prostě musíte poprat, pokud si tedy dítě žena rozhodne nechat.
Ale třeba mám kamarádku, které je 21 a už čeká druhé dítě. Ona je prostě mateřský typ odjakživa, má přítele, domek, tak proč ne :)
Mně je 21 taky, ale na dítě se zatím necítím. S přítelem jsme spolu skoro 4 roky, on je o 5 let starší a prostě si říkáme, že není kam spěchat. Nejdřív se chceme vzít, pořídit si domek a pak až miminko. Jelikož jsme oba dva z finančně nestabilních rodin, chtěli bychom dítěti dopřát víc, než jsme měli my, když jsme byli dětmi.

2 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 15:29 | Reagovat

Věci, které se neřídí rozumem, nejde rozumem spoutat. Já kdybych měla dítě s chlapem, se kterým jsem byla v devatenácti, dávno sedím za vraždu. Jsem ráda, že jsem "dostala rozum" a udělala si vysokou. A taky jsem ráda, že takhle neuvažuje každá ženská, protože bychom jinak za chvíli vymřeli.

3 Michaela Michaela | Web | 7. dubna 2016 v 17:15 | Reagovat

Skvělý, skvělý, skvělý! Dlouho jsem nečetla tak pěkný článek a to možná bude i tím, že do posledního písmene mám stejný názor. Já miluju děti už od malička, vždycky mě to prostě bavilo starat se o ně a ták. A řekla bych že to na mě přišlo tak v 18 což je dva roky zpátky. Je fakt, že teď je to ještě horší, pořád si někde prohlížím fotky s mimčama a koukám na oblečení na kočárky a tak různě :D A věřím tomu, že kdyby jsme s přítelem byli v jiné situaci iž by vše mohlo být jinak. I když už bych miminko chtěla tak pořád bydlím s rodiči, nemám hotovou školu a přítel to strašně složité s rodinou a stím - postavit se na vlastní nohy. On vždycky říká, že musíme počkat na to kdy se on bude schopný o nás postarat. To je tak pěkný :D No každopádně ty ženský karieristky, nedávno jsem koukala na pořad Čtyři v tom, jestli to znáš. Byl  tam jeden pravděpodobně dost úspešný pár a čekali mimčo, bylo to šílený, nebo aspon z mého pohledu, miminko se ještě nenarodilo a už měli skoro najmutou chůvu, maminka nekojila aby měla více času, pořídili si kočárek aby se dal dobře ovládat jednou rukou a druhou rukou mohli vyřizovat e-maily  na mobilu. Tohle mi přijde opravdu děsný, protože z toho dítětě.. co z něj vyroste. Ale o tom by se dalo psát hodiny a hodiny. Mám teď kamarádku do které bych nikdy neřekla, že zrovna ona bude mít mimčo z té naši party jako první ale stalo se, je sice na malýho sama, pomáhají jí rodiče ale je z ní ted prostě máma a neuvěřitelně září!
Fakt hezký článek, možná můj komentář nebude dávat vůbec smysl, no jen jsem prostě chtěla říct, že jsem na tom tak nějak stejně :D :-)

4 Z Marsalkova Z Marsalkova | Web | 7. dubna 2016 v 17:24 | Reagovat

Pokud te nekdo ma za blazna, je blaznem leda on sam. Dle Tveho planovani ja uz jsem sice pozadu (26 , bezdetna, netehotna), ale holcinam jako ty drzim palce. Pokud jsou na to ty spravne podminky, nevidim problem. U kazdeho ty "spravne podminky" zkratka nastavaji v jiny cas. U nas nastavaji prave posledni dobou, tak jen doufam, ze se nezaradime do te rozrustajici rady paru, ktere maji problemy s otehotnenim a pak se rodici stanou, aniz by chteli, az o nekolik let pozdeji, jestli vubec. I z tohoto pohledu si myslim, ze je vazne lepsi zacit drive, nez-li pozdeji!

5 Fredy Fredy | Web | 7. dubna 2016 v 17:41 | Reagovat

já bych si v budoucnu přála mít děti :-) ;-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 17:48 | Reagovat

Skvělý článek a skvělý názor.
V osmnácti bych Ti asi  nerozuměla, ale teď tě neskutečně chápu.
Svým způsobem řeším podobný problém :-)
Jestli Tě zajímá, je tady: http://baruschkasf.blog.cz/1603/cas-je-mrcha

7 Lenin Lenin | Web | 7. dubna 2016 v 19:27 | Reagovat

Jestli tě děsí představa, že ti budou cizí i známí lidé nadávat, že máš dítě mladá, tak si děti nedělej, protože to ani zdaleka není jediná věc, kterou ti budou vyčítat. :D Bez ohledu na to co a jak to budeš dělat, vždycky se najdou zástupy chytrolínů, co ti vše vyčtou a poradí ti lépe! :)

Pokud máš podmíny stát se matkou, směle do toho a kašli na názory okolí! Bezva je, že ti mamka fandí, to je obrovská pomoc a opora a ostatní si můžou trhnout nohou. Když se na to cítíš a můžeš, není na co čekat. Přeji hodně štěstí, ať co nejdřív najdeš 2 čáry na testu. :)

8 Amia Amia | Web | 17. května 2016 v 13:36 | Reagovat

Já zas děti nikdy nijak extra nemilovala, po panenkách jsem netoužila a na maminku, kuchařku nebo chůvičku jsem si taky nikdy nehrála.
Jsem spokojená s tím, co mám a když jsem se nedávno znovu zamyslela, jestli fakt třeba jednou nebudu litovat... tak jsem se sice viděla s dítětem, ale adoptovaným a bez manžela. Takže tak.
Každému, co by si přál :)

9 Snílek Snílek | E-mail | Web | 17. května 2016 v 14:08 | Reagovat

V sedmnácti je podle mě ještě brzy, ale v těch 19-20 je to na první dítě ideální. Jelikož si ale myslím, že mít dítě po třicítce je hřích, tak s tebou z větší části souhlasím. Dítě by prostě mělo být v době, kdy na něj má rodič (ne jen matka!) energii, a taky kdy si s ním má ještě co říct. To nějaká 45letá ženská už moc nemá. Ono je dost rozdíl, když je mamince u 15letého dítěte 60 nebo 35.

10 Antea Antea | Web | 17. května 2016 v 14:24 | Reagovat

Já s tebou souhlasím, pokud dítě chceš a máš na to podmínky, proč ne? Na okolí kašli. :-)

11 anna anna | Web | 17. května 2016 v 14:44 | Reagovat

Máš můj potlesk a souhlas. Od 16 mi mlátí biologické hodiny, marně jsem se přesvědčovala, že je ještě čas.
Přesvědčuju se furt, ale můj muž se mě pokouší přesvědčit o opaku. :)

12 Daisy Moon Daisy Moon | E-mail | Web | 17. května 2016 v 15:14 | Reagovat

Já sice taky nejsem kariéristka, ale přece jen vysokou chci mít. A myslím, že věk okolo 26 let je ta nejvhodnější doba - ani pozdě, ani brzy. Ale tebe rozhodně podporuju, jde vidět, že své dítě budeš milovat a starat se o něj (né jako ty případy z TV Nova). Tak hodně štěstí :*

13 Jana Jana | E-mail | Web | 17. května 2016 v 16:20 | Reagovat

Mít v dnešní době kvalitní zázemí pro dítě je náročné. Ovšem také mi tikají hodiny a tak nějak doufám, že brz ...

14 Usměvavá blondýnka Usměvavá blondýnka | Web | 17. května 2016 v 18:09 | Reagovat

Hele já tě naprosto chápu, také mi přijde ideální mít díte okolo 18, peníze stejně nemáš, ale energii ano, až ti bude 40 budeš mít zázemí a i peníze, takže si budeš užívat mnohem víc, navíc s už relativně samostatnou ratolestí. Zároveň je mým velkým snem vystudovat medicínu a stát se dobrou lékařkou. A jak známo, doktorky a děti, to je kapitola sama o sobě:-( Jsem pevně rozhodnutá upřednostnit ten titul, ale uvidíme,třeba to během vysoké nevydržím;-)

15 hedd hedd | Web | 17. května 2016 v 18:15 | Reagovat

Ano, priority má každý své a já s Tebou souhlasím. I z biologického hlediska je lepší mít dítě dřív. :) Já ho plánuji tak na 24 - 26 let, ale když bude dřív, zlobit se nebudu. :)

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 17. května 2016 v 18:47 | Reagovat

Tak to je hustý. Zaplaťpánbůh za muj rozum.

17 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 17. května 2016 v 19:56 | Reagovat

Popravdě se setkávám s prvním člověkem (tebou), který na to má úplně stejný názor! Já si dokonce představovala, že dítě budu mít dřív, třeba v 17 - 18 letech. Nevadilo by mi mít teď miminko, ba naopak, byla bych šťastná, protože miluji děti, ale za prvé není přítel a za druhé nejsou penízky (ale tak vím, že peníze se sehnat dají, když to zvládají i matky samoživitelky). Rozhodně nejsem ten typ, který se ohlíží na peníze, tituly a tak...(jak jsi vyjmenovala).  Navíc, má máma měla dítě v 17, moje ségra v 18...před 30 lety to prostě nebylo odsuzované, ba naopak to bylo zcela normální, ale teď? Teď holka ve svých 18 letech čeká dítě a většina ji odsoudí, že nemá na to být matkou, že nemá ani peníze, ani kariéru ani školu  a nic..Zapomínají, že všechno má řešení. Samozřejmě, takové ty případy, kdy slečně je 17 let a je namočená v drogách a čeká dítě, to už je něco jiného... Zkrátka jak říkáš... najdou se tací, kteří náš názor nepřijmou :-)

18 retrofeeling retrofeeling | 17. května 2016 v 20:09 | Reagovat

Dítě brzy klidně, ale s tím, že dotyčná bude chodit nejdřív do práce a zkusí uživit aspoň sebe. Řada kamarádek si "naflákala" děti hned po škole, protože nechtěly jít makat. Což je smutné.
Jinak v mém okolí je to samá mladá matka, kolem dvacítky.

Jo a prosím, nikdy to nedělejte bez vědomí partnera (jakože chcete dítě, on ne, tak vysadíte HA...), to je strašné... (bohužel také častý jev)

A také musím říct, že většina ze zmiňovaných holek v mém okolí se po 2 - 3 letech rozvedlo... A teď lítají po diskotékách a dohánějí ztracené roky, které strávily v "rodinném" životě. Také smutné.

19 lennyspis lennyspis | Web | 17. května 2016 v 20:25 | Reagovat

Ikdyž mám (mimochodem ve svých sedmnácti letech :) ) na věc úplně jiný názor, tak ten Tvůj respektuju a vlastně se mi Tvé myšlenky líbí. Je vidět, že to máš v hlavě srovnané a víš, co chceš. Na druhou stranu neznám moc holek v tomhle věku, které by byly schopny vychovávat dítě, sotva se postarají o sebe a dítěti by dost pravděpodobně zničily život. Tudíž čest světlým výjimkám :)

20 Alxemi Alxemi | E-mail | Web | 17. května 2016 v 20:53 | Reagovat

Já zastávám názor, ať si každý dělá, co chce a jak chce. Hlavně, když u toho nikdo netrpí a dotyčný je připravený nést následky svých činů. Znám ženy, které si pořídily dítě v 18 i takové, co do toho šly skoro ve 40. Některé litují, jiné jsou spokojené. Jsem ročník 90 a má vlastní matka mě měla ve až ve 31 letech, co na tehdejší dobu bylo neobvyklé. Dneska je to pravý opak. A stejně tak dnes už není nic divného, když dívky veřejně řeknou, že děti nechtějí. To se za mého dětství také nenosilo a přitom mezi příbuznými bylo spoustu starých párů kolem 70 let, kteří děti nikdy neměli a žili celý život na hromádce. Každá doba má své normy, ale neznamená to, že se jimi člověk musí nutně řídit.

21 Olivka Olivka | Web | 17. května 2016 v 21:37 | Reagovat

"Tak pojď na záchod a já ti ukážu, jak mám zničený prsa!" pravila spolužačka, v té době matka asi dvouletého kloučka, na jedné naší sešlosti, kde to prostě v její přítomnosti u dětí končí.
Mně se nelíbí nezodpovědnost. Pořídit si dítě bez jakéhokoliv rozmyslu a pak zjistit, že není ani na pitomý kočárek a nakonec ani ten tatínek, protože zdrhnul.
Ale jinak proč ne? Na caparty rozněžněle koukám už pár let, takže to úplně chápu. Jen jsem vždycky měla jasno, jak to půjde: maturita-výška-práce-svatba-dítě/děti. Zatím jsem u druhého bodu, navíc bez vhodného mužského protějšku, takže civět do kočárků budu stále a zároveň budu doufat, že se zadaří a budu brzy tetičkou (od kamarádky).

22 Lucy Lucy | 17. května 2016 v 21:44 | Reagovat

Já jsem si celý život tak nějak myslela, že pořídit si dítě je v podstatě nutnost, že se to očekává, a že bez toho to tak nějak...nejde. Vždycky jsem se toho, ale bála a říkala si, že nevím jestli to vůbec zvládnu, že mě asi klepne a při porodu si nechám nasadit koňskou narkózu (ano, teď mě chtějí přírodní matičky obklopené apatykářkami, co s láskou připravují porodní bazének, zabít dřív než něco takového udělám).
Před nějakou dobou jsme se, ale na tohle téma bavily s kamarádkami a mě došlo. že vlastně nemusím. Že dítě nechci, nikdy jsem nechtěla a pokud mě  do hlavy nepraští růžová TARDIS tak asi ani chtít nebudu.
Proč tohle vlastně píšu? No, prostě tě za tvůj postoj opravdu obdivuji.

23 Amit Amit | Web | 17. května 2016 v 22:01 | Reagovat

Ty jsi já v budoucnosti, ne? Přesně to mám už dlouho chuť napsat! Protože si stojím za tím, že je úplně k ničemu ztratit všechen čas hnaním se za nedokonalostí, když něco úžasného můžu dostat. Zároveň neříkám, že každá žena by měla mít brzo děti, pokud vůbec. Nikomu jeho skvělou kariéru a život neberu. Protože, pokud žena nechce dítě, tak je mu lépe v nějakém varleti. Osobně jsem gymplák, je za tím složitý příběh, který se možná na mém (našem) blogu objeví. A teď mi maminka oznámila, že nesmím na přijímačky. Sámo jsem je tedy nedělala. Chtěla jsem na tvorbu hraček a herní design, sociálního pracovníka, nebo tak. Ale nakonec se to ukázalo jako správně, že jsem nešla. Protože jsem až teď zjistila, že je možný mít farmu. Vážně mi až teď došlo, že tenhle sen (bez chemikálií) je uskutečnitelný: chci cítit koloběh života, chci ho být součástí, dobrou součástí, chci pracovat rukama a vůbec, jsem vesničák, co se měl jen trošku smůlu. I když, kdybych žila na vesnici, chtěla bych tam tolik žít později? Taky na článek :D Každopádně, chtěla bych mít do pětadvaceti děti. Jasně, chci rok jen tak cestovat s karavanem a minimem věcí, popřípadě jen v autě, ale to je jen rok. Na vysokou nechci, nezbývá mi tedy než doufat, že staršího člověka na střední vezmou.
Můj problém oproti těm ostatním, co si ještě (a díky jim) přejí velkou rodinu a brzo, je, že chci děti přivěst až do manželství. První se vdám a pak děti. vdát se bude taky oříšek,a le věřím, že se to stihne.
Díky ti za článek, konečně jsem zase plná chuti bojovat si za to, co chci :)

24 Markét Markét | E-mail | 17. května 2016 v 23:31 | Reagovat

Články o dětech, těhotenství a podobných tématech čtu asi od třinácti. Jsem druhá nejstarší z pěti sourozenců, k velké rodině jsem proto vždycky měla vztah. Sama chci mít nejméně čtyři děti, to první nejlépe do pětadvaceti. Jenomže k tomu se váží hned dva problémy. Jsem osoba velmi ambiciózní a zaneprázdněná. Chci mít děti, ale i kariéru. Zatím dávám stále přednost kariéře, protože i kdybych děti chtěla hned, není s kým. V životě jsem měla jen jeden vztah, který skončil po třech měsících. Všechny ostatní nápadníky jsem odmítla. Nikdo se do mého života jako partner zkrátka nehodil. Pokud ty chceš a máš prostředky, jsi na nejlepší cestě docílit. Mě pravděpodobně čeká poněkud hrbolatější cesta, protože život bez vlastních dětí si moc představit nedokážu, ale bez divadla také ne. A představa, že bych si našla přítele jen kvůli reprodukci, mě děsí ze všeho nejvíc. Tobě ale přeji vše dobré :o)

25 Nancy Nancy | Web | 18. května 2016 v 6:40 | Reagovat

"chcela som dieta, ale potom som si kupila psa"
umh, myslim ze si mentalne plne pripravena vychovavat dieta *thumbs up*

26 Kája Kája | Web | 18. května 2016 v 7:05 | Reagovat

Podporuju mladé rodiny! Nedávno jsem o tom psala článek, setkala jsem se spíše s negativní odezvou, ale na mém názoru to nic nemění. Trochu mě děsí, že jsem poslední dobou nějak moc vysazená na děti. Držím ti palce. :)

27 B. B. | E-mail | Web | 18. května 2016 v 12:52 | Reagovat

Moc děkuji všem, kteří mě podporují a vyjadřují zde své souhlasy. Čekala jsem spíš pravý opak, křik a nevrlost. Ačkoli sem tam se někdo také našel, tak pro toho vzkazuji: v článku není napsané vše, tudíž o mě nevíte vše (například kolik mi je, že mám tři roky přítele a že dva roky pracuji a jsem schopna se postarat sama o sebe, byt, psa a kocoura), takže si spíš rozmyslete slova, která byste chtěli použít :)

28 Budúca mamina Budúca mamina | Web | 18. května 2016 v 22:32 | Reagovat

:) veľmi pekný článok... páči sa mi tvoj prístup...

29 KulDulk KulDulk | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 21:13 | Reagovat

Seal armpit brings inconvenience, aches. to Postpone visit in the hospital is not appropriate. Seal under the muscle cavity may become cancer illness. But more often it is consequence frequent use antiperspirants with aluminum, non-compliance rules personal hygiene, intense sweating. Inflammation triggers narrow blouse, polluted razor, the infection.
<a href=http://armpit.info/a-painful-lump-in-the-armpit>lump under my armpit that hurts</a>  
Discomfort under the arm, redness, lump getting hot? This is the ulcer that should operated on, after that take antibiotics. first stage treat ointments, antibacterial drugs. If the ailment is started, the required surgical procedure.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama