Duben 2016


Tazemě – o co vlastně jde?

26. dubna 2016 v 21:50 | B. |  TAZEMĚ
TAZEMĚ.

Tak tohle je prosím výmysl ze střední školy, z nudy o volných hodinách, z nudy na oboru, kdy nás nebavilo nic jiného, než s kamarádkou vymýšlet postavy a sepisovat jejich charakteristiky.

To je naše Tazemě. Planeta plná roztodivných věcí, nelogických, zvláštních, hloupých. Směšných?

Už dlouho předlouho jsem se dokopávala k tomu, nenechat vcelku dlouhý soubor ve wordu jen tak zahnívat v počítači. Párkrát jsem dostala odvahu na to se alespoň začíst do začátku, nebo opravit pár hrubek, překlepů. Nikdy mě to ale nijak nechytlo za srdce s touhou někam to posunout. A o to se tedy snažím teď, přivést téměř mrtvý rozepsaný příběh opět k životu, a pokud si najde alespoň hrstku čtenářů, ráda dopíšu nějakou další slátaninu k tomu. Nějakou slušivou záplatu na rádoby konec.

Teď byste měli být lehce v obraze a v očekávání pro dalších pár dní, až se tu objeví něcojako první kapitola. Část. Prostě prvních pár hloupých vět.

Ještě něco málo k takovému entrée:

Vyhoštěni z rodné planety, s bílým chundelatým králíčkem v hlavě - místo myšlenek. Chroupá mrkev a vesele poskakuje. Vůbec ho nezajímá to, že letí v nejnovější kosmické lodi někam do neznáma. Dlouho, daleko, do temna. Je rád za oranžovou mrkev. Je vůbec skutečná?

Je tady něco skutečné?

Je tady někdo?





Haló.

Zakletá

24. dubna 2016 v 15:49 | B. |  POEZIE
V hloubi duše
Ukryta v poušti
Jako šíp z kuše
Se do prázdna pouští

Porostlá mechem
Jako ta panna
S posledním vzdechem
Brzkého rána

Jako trn v patě
Jak osten v kůži
Posílá na Tě
Kletbu, s ní růži

Rudá jak poupě
S kamennou tváří
Vidí vlčí doupě
A smutek z ní září

Barva jak peklo
Černá a rudá
Slunce uteklo
A štěstí ji udá

Do spárů temnoty
Vstupuje s holí
Cítí se jako ty -
Srdce ji bolí

Tlaková

22. dubna 2016 v 13:42 | B. |  POEZIE
Cítit silné pouto
věřit v budoucnost
nemyslet, že chcou to
- fialka rozkvétá v nicotnost

věřit v jedno i druhé
buď ono či tamto mi zbude
ať možnost taká, ať maková
má hlava je nádoba tlaková

stejně jak nádoba, má hlava má meze
roztáté máslo se z ostří nože sveze
nitro mé rozdrané na nitě
z posledních sil však chytí tě

přemýšlej - tak je to - žiju
lsti a nádhery na svou hlavu šiju
na stroji šicím, provazem života
i zde se ozývá - ona - nicota

Samotná

21. dubna 2016 v 9:29 | B. |  POEZIE
Bez sebe, bez něho
Sama a se všemi
Věcmi kolem sebe
Je noc, sedí na zemi

V šedi zamžená
V ranním oparu
Na spodním rtu
Je ráno, sedí na baru

V paprscích zalitá
S úsměvem v lících
A rubech svých šatů
Je den, jde po ulicích

Pudingová

20. dubna 2016 v 15:02 | B. |  POEZIE
S rukama za zády
s pohledem návnady
v přítmí zkroucená
pekelně zkažená
bíle potřísněná
kolena odřená
záděra
zadřená

na palci levé ruky

její boky

měkké polštáře
za chvíli rozpáře
pohyby břitkými
věrně známými
bodavě tupými
něžně hrubými
nahými
holými

pudingovými hýžděmi

budete poctěni.






Naše

19. dubna 2016 v 22:40 | B. |  POEZIE
Se mnou i beze mě
ve mně i vedle mě
tvrději - rychleji
tobě to dopřeji

S tebou i bez tebe
do pekla, do nebe
spojeni do ticha -
utři to do břicha.


Pražská

18. dubna 2016 v 15:24 | B. |  POEZIE
Lidé, shon, voda, koleje
Zmatek, přesto se nic neděje
Vše se vším hromadně v hromadě
Batohů zástupy stepují na hradě

Lidé a tváře a slova a výrazy
Všechno povolme a vyhlasme zákazy
Oči a nosy a ústa a hlasy
Modré, zelené, červené vlasy

Jazyků plazí se ulicí tisíce
Nic netrvá dýl, než život jepice
Začátek konce, konec a začátek
Čekáte pohodu, ne zmatek nad zmatek

Svoboda - výrazu, projevu, lásky
Včera jsem uzavřel s životem sázky
Dole a nahoře, vlevo a vpravo
Bláznovství, ponuro, divno a draho

Taková jsi
Má nenáviděná Praho

Rozhovor dvou sloganů

17. dubna 2016 v 20:26 | B. |  POVÍDKY
Rařazení k povídkám lehce pokulhává, ale budiž.
Je to starší kousek, cca 3 roky zpátky, takže o nějaké aktuálnosti sloganů by se mluvit nemělo. Ale kdo sleduje televizi, nějaká známá slova v textu jistě najde.

"Hmm, to je máslíčko! Jsi pečený, ne smažený."
"Ano, mluvím řečí vašeho těla, se mnou zažiješ radost z jízdy! Budu tvůj kamarád do deště a jsem kompletní od A až po železo!"
"Tak to je diamantový standart co překoná moje představy. Ale hlavně - pečuj o sebe, protože zdraví patří i pokožce. A originál je jen jeden! A je krásné být sám sebou."
"Budeme mít spolu více chuti do života."
"Tu chuť prostě müluju. Jsi moje nejjemnější potěšení, možná jsi se tak narodil, možná je to Maybelline!"
"Ano, svět se mění a my s ním, ale když miluješ, není co řešit. Nebo si dej pauzu, dej si Kit Kat - to je proklatě dobré kuře!"
"A co teď?"

Bláznivá

17. dubna 2016 v 20:19 | B. |  POEZIE
Jak se tak z okna koukám
paži si do krku soukám
malíčkem šťourám se v uchu
snažíc se zabít tu muchu
stále se koukám, pak hledím
vedle koho že to sedím
no zmítá se mi tady noha
snaží se mi vzíti roha.