Země Elpo

3. března 2016 v 22:22 | B. |  POVÍDKY
V zemi Elpo, kdesi hluboko v temném a dušíplném lese, na území kmene Jasků, se mezi lístky kapradin něco zabělalo. Salen ten jas také zahlédla. Přistoupila blíž a z kapradí vytáhla malý kousek bílé látky. Přejela přes něj hebkou dlaní, ohlédla se, a bez dalšího zdržování pokračovala v cestě. Věděla přesně, koho hledá, ale nevěděla kam jít. Nevěděla, kam Blaamové odnesli Mariah. Nevěděla, kde ji ukryli. Nevěděla, jestli přijde pozdě nebo včas. Proužek látky z šatů Mariah byl jedna jediná indicie.
Cestou si všímala sebemenších změn v krajině, kterou již tak dobře znala. Její oči kmitaly po každém stromku, po všech jeho větvičkách, všímala si všech kamínků na pěšině. Asóra jí řekla jediné. Jdi tam, kam tě nohy ponesou. Jenomže její nohy ji už neposlouchaly. Šla bez mála celý den a nestačila se zastavit. Neměla čas - ne v tuto chvíli. Musí Mariah zachránit.


Salenino bezvládné tělo padlo k zemi. Ztěžka oddychovala a píchalo ji na prsou. Její rty byly popraskané jako zem, kterou sužuje neskonalé slunce. Voda v čutoře jí došla ještě dřív, než se dostala přes Jasské území. Svým jediným jídlem, chlebovou plackou, cestou nakrmila hladové lišče. To za ní pak utíkalo do té doby, dokud nepřebrodila řeku. Lišče se na ni z druhé strany podívalo, Salen mu zamávala a bez dalších prodlev šla dál. Teď leží v písku. Leží a mělce dýchá. Přemýšlí a dívá se do nebe. Stmívá se. Salen se snaží vstát, ale motá se jí hlava a ona znovu padá k zemi. Nešťastnou náhodou narazila hlavou na kámen a to ji přivedlo do bezvědomí.
Na sluncem zahřátém písku ležela až do noci. V černočerné tmě se nedokázala orientovat.
- Asóra, ta by mi určitě pomoci!
Vydaly hlas její rudě červené rty. Studený vánek jí přinášel alespoň trochu úlevy. Tápala tmou, lezouc po čtyřech. Po dlouhé době si její oči konečně zvykly na temné podmínky a začaly rozeznávat obrysy stromů. Stoupla si a pohlédla k nebi. Již dávno vyšly hvězdy. Salena se na nebe usmála a nebe jí usměv opětovalo. Ve hvězdách viděla skrytý obraz své mrtvé matky. Studená a slaná slza Saleně sklouzla po tváři a vpila se do koutku opuchlých úst.
Najednou zaslechla hlasy a v dáli uviděla nějakou zář. Dostala se blíž a vykukujíc z keře poznala, že to zářil oheň. O pár krůčků popošla a lehla si na zem. Opatrně se zadívala na tváře mužů sedících u ohně. Bylo jich pět. Stejně jako Blaamů, kteří unesli Mariah. Plápolající oheň osvětloval jejich tváře. Ano! Poznala. Poznala tu jizvu. Muž, k ní nejblíže, byl Temar. Temar s jizvou na tváři. Salen znejistila. Za celou dobu nepřemýšlela o tom, jak to udělá. Jak osvobodí Mariah. Kde vůbec je? Salen spatřila tmavý flek kousek dál od mužů, na nějž světlo ohně již tolik nedosahovalo. Svůj zrak na něj upřela a pozorně sledovala, jestli neuvidí pohyb. Byla moc daleko. Oddálila se od mužů, veselících se u ohně z kořisti, obešla statný dub a ocitla se nadosah plátěného pytle. Na zemi nahmatala kamínek a hodila jej na pytel. Nic. Žádná odezva, pohyb, zvuk. Nic. Zkusila to znovu. Pytel rozrušeně zašeptal do noci
- Saleno?
- Mariah!
Špitla Salena a v očích jí svitly plamínky štěstí, že našla svou milovanou sestru. Kdyby přišla i o ni, nadosmrti by si to vyčítala. Saleně bleskl v hlavě nápad.
- Ty čekat, Mariah.
Pytel zamumlal na souhlas a Salena se vrhla hlouběji do lesa. Zastavila se u mladé břízky a silou z ní ztrhla pruh kůry. Zkusila jeho pevnost, smotala ho přes loket a utíkala zpět za Mariah.
- Tu.
Řekla tiše a natáhla se k pytli. Bála se, protože muži měli pytel na dohled, ale tiše se jí podařilo přivázat pás kůry k vytahanému rohu pytle.
- Hotovo. Mariah, být po tichu.
Přikázala Salen a začala pomale přitahovat pytel k sobě. Naštěstí s lehkostí klouzal po ulehané trávě, jelikož před chvílí začala v drobounkých kapkách padat z nebe voda. Zatím jen lehce, ale kapek stále přibývalo. Salena dotáhla pytel až za urostlý dub. Z kapsičky vytáhla tupý nožík. Snažila se jím propárat do pytle díru.
- Nehýbat se.
Šeptla. Šlo to skoro samo. Mariah se vymanila ze spárů provazů, jimiž byla spoutána a objala Salenu co nejvíce mohla. Salena beze slova chytla Mariah za ruku a táhla ji co nejdál od mužů s ohněm. Co nejdál od mužů z kmene Blaamů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama