Vztah – špatná zkušenost, nádherná přítomnost

9. března 2016 v 23:10 | B. |  VZHŮRU NOHAMA

Vážně doufám, že mě za můj názor nikdo neukamenuje. Taktéž doufám, že v mém zamýšlení se nalezne alespoň někdo pochopení a bude se mnou, i kdyby jen částečně, souhlasit. Naposledy doufám, že si o mně nebudete myslet špatné věci ve spojitosti s mojí minulostí.

Začnu tedy od toho, co bylo, a s tím spojenými prožitky, které nyní nazývám špatnými zkušenostmi. Na základní škole jsem byla snad jediná bez kluka, bez vztahu na týden, nepolíbená. Jak už to bývá, můj tehdy pubertální mozek se touto problematikou zbytečně moc zaobíral a já jsem si dělala naprosto nesmyslné starosti. Úplnou, nepříliš šťastnou náhodou, do mého života pak vstoupil On, ten první kluk, který se dostal do tak velké blízkosti mého srdce, ostatně i do blízkosti partií ostatních.

Zamilovanost dokáže být docela velká mrcha, nechá vás koukat se na vše kolem přes silně zabarvené brýle, které vám nedovolí vidět nedostatky. Pro zamilované nastává sluníčkový čas plný úsměvů. Posléze přichází zlom, sluníčko se na chvíli schová do bachratých šedivých mraků a je šero. Tma. Začínáte protějšek vidět černě. Veškeré společné aktivity, které bývaly značně příjemnými, se stávají spíše utrpením. Je toto snad přirozený vývoj vztahu? Ano, z části tomu tak je. Z druhé části je právě důležité to, jestli v období začínajícího šera podlehnete splínu mraků, nebo za nimi pořád budete vidět slunce, které jednou vyjít musí, ať chce či nechce.


Do toho chození jsem vstupovala napůl z donucení, napůl proto, že jsem neměla absolutně žádnou sebedůvěru a myslela jsem si, že o mě nikdo jiný neopře ani kolo. Své brýle jsem zahodila po roce. Když se teď ohlédnu zpátky, měla jsem ihned po zahození brýlí rozvázat i onen vztah. Jenomže jsem se nechala ovlivňovat planými nadějemi a sliby, které se nikdy nesplnily. Začalo pro mě období trápení. Ten člověk ze mě vysával veškerou energii a dobrou náladu, veškerou chuť do života. Tak mladá a být po boku člověka, který je líný, nechává o sebe pečovat, ale péči neopětuje, ve mně nechalo hodně špatných vzpomínek.
Představte si situaci, kdy přijedete s přítelem k rodičům na víkend. V pátek si chcete sdělit, co je nového, ovšem toho se přítel odmítne účastnit a odejde do vašeho pokoje. Pravděpodobně radši odbudete rodiče, než abyste nechala přítele čekat. Co nejdřív doběhnete za ním a chcete se věnovat jemu, jenomže on vám vyčte to, že má hlad, je unavený a vy na něj kašlete. Tak jdete udělat večeři, ačkoli jste se chtěla dívat na film, na který se těšíte celý týden. Přinesete velikou porci jídla, dotyčný do ní rýpne a s pokřiveným obličejem vám oznámí nějakou výtku. Například, že on si na rohlík dá prve sýr a potom šunku, tudíž tak, jak jste to nachystala vy, je to špatně a jíst to nebude. Hádka je na světě.
Na druhý den ráno je potřeba pomoct s prací na zahradě. Ovšem on vám bez skrupulí odsekne, že tu pracovat nebude, že to není jeho povinnost a že bude spát. Necháte ho tedy spát, protože se nechcete znovu hádat. Kolem jedné hodiny jej jdete opatrně vzbudit a oznámíte mu, že oběd je na stole, načež se vám dostane odpovědi, že on dolů na oběd nepůjde, protože se mu nechce. Prý ať mu jídlo přinesete sem. Podvolíte se mu, ve vší dobré víře, že vám za toto alespoň poděkuje. Toho se ovšem nedočkáte. Jediné, co na vás čeká, je další hádka, protože on doma jí k rajské omáčce jenom knedlík, tudíž těstoviny jíst nebude. Nakonec vás ještě začne urážet, protože který hlupák jí k rajské omáčce špagety?! A takový byl koloběh všeho. Nesnášel kočky, nesměly na postel, potom ani do místnosti, kde se nacházel on. Nesnášel všechno, co se týkalo mě. Kritizoval můj styl oblékání, písničky, které jsem poslouchala…
Takhle jsem dokázala žít ještě další rok. Postupem času jsem ale jeho zbraně, jimiž na mě útočil, začala používat proti němu. Stával se ze mě stejně zlý a podlý člověk, jako byl on. K tomu se u mě začaly projevovat zdravotní potíže, které jsem před tím nikdy neměla. Už jsem vůbec nevěděla, jaké to je ráno vstát a usmívat se. Být plná energie na nový den.
Naštěstí přišel ten den, kdy jsem to nevydržela. Bohužel, že na sebe nechal tak dlouho čekat. Vám, kteří si teď nejspíš klepou na čelo, řeknu jediné. Být ve vztahu s manipulativním a citově vyděračským jedincem není jednoduché. Divíte se, proč jsem to neukončila dřív? Jak jsem mohla, když mi plnil hlavu tím, že pokud od něj odejdu, zabije se. Dlouho mi trvalo, než jsem na to našla sílu.

Zraněna a posilněna minulostí se dostávám do přítomnosti. Ovšem ještě lehce zabrousím zpět, jen o dva roky. To už jsme ve chvíli, kdy jsem se dostávala z minulého vztahu. A to jak po psychické, tak po fyzické stránce. Již rok před tím se mi do života zapletla jedna osoba mužského pohlaví. Stal se mým nejlepším kamarádem a u něj moje bolavá duše našla klidu a porozumění. Měli jsme opravdu spoustu společného, dokázali jsme si psát každý den dlouho do noci. Pořád bylo co řešit a co probírat. Na prvního máje jsem se rozhodla, že nechci být sama. Napsala jsem dotyčnému, zda-li bychom se mohli někde potkat. Naštěstí pro mě - souhlasil.

Od této chvíle započíná ta zatím nejšťastnější kapitola mého života. Každé ráno se budit s úsměvem na tváři, cítit, jak mi tělem proudí nová míza, která chce v obrovských gejzírech vytrysknout z mých žil ven (díkybohu mi ale zůstává v žilách a naplňuje mě štěstím). Z tohoto období si pamatuji jednu nadmíru úžasnou chvíli. Byla to věta, která mě dokázala rozsvítit pozitivní energií stejně tak rychle, jako se rozzáří žárovka, když cvaknete vypínačem.
- Hele, mohla bys mi uvolnit kousek místa na vrcholku pro nejšťastnější lidi na světě? Trošku se posuň a vlezeme se oba.
A vlezli jsme se. Můj život s tímto člověkem nabral naprosto jiné otáčky, jinou sílu, intenzitu. Energii.
Tímto zdlouhavým úvodem jsem se dostala tam, kam jsem původně chtěla. Nyní je čas na pár vět o tom, jaký je podle mě šťastně fungující vztah. Momentálně tedy vztah, ve kterém se nacházím.

Hlavními pilíři takového vztahu jsou pro mě svoboda, důvěra a přirozenost [1].

Svoboda. Každého nejspíš napadne, jak je možné pokládat svobodu za důležitou součást partnerství. Je to ale tak prosté. Každý si představí, že pokud vstupuje do partnerství s dalším člověkem, bude to pro něj znamenat odříkání a přizpůsobování se tomu druhému. Dalo by se říct - pocit ztráty křídel, které nás dělají šťastnými. A volnými především. Pokud ale taková situace nastane, stáváme se nešťastnými. Přijdou pocity stísněnosti, protože si necháváme utahovat uzdu kolem krku, která nám nedovoluje volně dýchat. Vzniká nám vedlejší efekt, a to nezájem vztah dál podporovat. Proč taky?

Jak tedy fungovat se svobodou ve vztahu? Jednoduše. Berte partnera jako sobě rovného, o tomto by to přeci mělo být. Neubírejte mu jeho svobodu a nechte ho volně žít. Přítomnost vlastní volnosti a milovaného partnera při vás, je nejlepší kombinace, které vás může potkat. Můžete se od sebe vzdálit s vědomím, že vaše láska, to silné pouto, vás svolá zpět.

"Svobodně žít a současně vnímat pocit, že patříme k jednotě partnerství, je naplnění, které může dát jen ten, kdo je schopen svobodné úvahy, že nelze nikoho držet a stříhat mu křídla s tím úmyslem, že u nás zůstane."


Důvěra. Každičký člověk má v sobě víru, nechť je jaká chce. V partnerství je to víra ve věrnost, sounáležitost, stálost a budoucnost vztahu. Důležitou skutečností ale je, jak se snažíme potvrdit naši víru. Ve chvíli, kdy víra klesá a snažíme se ji najít, přichází žárlivost, podezřívání, špatné chování, nehezká slova. Čím je to způsobené? Pokud nevěříme sami v sebe, nemůže po nás nikdo chtít, abychom věřili v druhé. Vzájemná důvěra pak povznáší vztah na zcela jinou úroveň. Budete naplněni pocity osvobození, pominou vztahovačné a destruktivní emoce. Vztah dostane nový rozměr, kdy není třeba hledat a pátrat, ale sdílet. Taková důvěra ve vztahu podporuje rozkvět nás samotných. Pokud se můžeme podívat do očí partnera a vědět, že mu můžeme věřit, je to výsostný pocit. Je to naprosto osvobozující, věřit v sebe a v partnera. Důvěřovat si.

A dále pak přirozenost. Jaký mají vlastně lidé důvod, hrát si před svými partnery na někoho, kým nejsou, případně ani nechtějí být? Snaží se měnit dle toho, co očekává jejich protějšek. Chtějí být pro něj ti nejlepší, chovat se přesně podle jejich požadavků. Ale kam zmizelo jejich pravé já? Potlačují jej. Mají ho v sobě, ale nepustí ho jednat. Takovýto vztah nemá předzvěst dlouhého bytí, protože vaše já, vaše opravdové já, jednou bude chtít konat. Bude chtít být viděno a poznáno. Poté budete pro partnera ze dne na den úplně jiným člověkem. Přirozenost ve vztahu naplňuje nás samotné důvěrou v sebe a vztah svobodou. Přijmout toho druhého takového, jaký je, je důkazem toho, že chápete, že každý člověk má právo být sám sebou. Na druhou stranu, nikdo nemá právo jen tak soudit nás, naše chování, naši osobnost, naše jednání.

"Milovat a nechat volně žít, milovat bez předsudků, bez očekávání, být sám sebou! Toť přirozenost."

Ovšem, že tyto tři skutečnosti nejsou vše, co potřebujete pro spokojený a šťastný vztah. Jsou to jen tři z těch důležitějších, podstatnějších věcí. V konečném výsledku je stejně na vás, jak se ve vztahu budete chovat a jak vám to bude vyhovovat. Ve většině případů je ve vztahu jeden lehce dominantnější nad druhým, ne moc často jsou si partneři opravdu sobě rovni bez rozdílu. Ačkoli by to tak být mělo.

Neméně důležitou velikostí ve vztahu, je umění všímat si maličkostí. K čemu vám je velkolepé a nabubřelé gesto v podobě diamantového prstenu a pugétu se stovkou růží, když se na vás váš partner neusměje a zatím si ani nevšiml, že když se na něj usmíváte vy, udělá se vám v levé tváři roztomilý ďolíček? Tohle podle mě není gesto toho, že si váš tento muž váží. Pro mě mnohem víc znamenají maličkosti - jste na procházce, váš partner se k vám otočí a dá vám jeden kvítek sedmikrásky za ucho. Kýčovité? Pro někoho je to možná podobno smrtelně velké, koňské dávce, romantiky. Ať je to jak chce, šlo tu o tu maličkost, která dokáže přejít ve velký a významný čin.

Já se nyní již téměř třetím rokem nacházím ve velmi spokojeném vztahu, kde je právě důvěra, přirozenost a svoboda na prvním místě. Navíc, tato tři slova spolu tak moc souvisí, navazují na sebe, jedno podporuje druhé, že by ve vztahu opravdu měla zaujímat ten největší podíl.

Vztah by vás neměl omezit, pokud nechcete. Neměl by vás zásadně změnit, pokud nechcete. Ve vztahu by každý z partnerů měl žít i svůj vlastní život, ne být pouze loutkou a poskokem pro dobro druhého. Takto byste se nikam nedostali.


Zdroj [1]: www.seberizeni.cz
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2016 v 23:56 | Reagovat

Svoboda, důvěra a přirozenost? :-) Nádhera :-) Skvěle popsáno.
Já mám pocit, že svoboda je věcí vůle.
Můj drahý by mě nechal jít za jiným, kdyby mi ukradl srdce. Protože o tom je svoboda...
A taky o tom, že moje srdce patří mému drahému, to už nikdo jen tak neukradne. Já nechci jít nikam jinam.
Stejně tak já dám svobodu jemu :-)
A čím víc má volnosti, tím víc jí využije se mnou :-)
Moc pěkný článek :-)

2 stuprum stuprum | Web | 10. března 2016 v 0:16 | Reagovat

Popisuješ náhodou poměrně vzácný typ člověka, který v dnešních podmínkách má stížené možnosti existence. Lenocha. :D

3 Fredy Fredy | Web | 10. března 2016 v 9:20 | Reagovat

tak tak :-)

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 11. března 2016 v 18:57 | Reagovat

To je opravdu silný příběh, ale člověk má zas o zkušenost víc, i když si toho tolik protrpí.
Souhlasím se vším, co zde popisuješ.

5 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 13. března 2016 v 20:18 | Reagovat

To by se mělo někam vytesat.

6 Phera Phera | Web | 19. března 2016 v 21:00 | Reagovat

Svoboda, důvěra a přirozenost - tak to má být... Ty věci k sobě patří neodmyslitelně a podle toho, co píšeš byl tvůj bývalý přítel opravdu pitomec..
Připomnělo mi to můj minulý vztah. Měla jsem pocit, že neustále jenom dávám já a mě nikdo nic nedá. Žádný úsměv, pohlazení, hezké slovo... Nakonec jsem dostala kopačky já a všechno se mi sesypalo. Myslela jsem si, že jsem ošklivá, k ničemu, bezvýznamná a nikdy si nikoho nenajdu... Po několika měsících jsem se uklidnila. Udělala si výklad karet, kde stálo, že pokud se dokážu odprostit od minulosti, přijde budoucnost. Tak jsem to udělala a osud mi přinesl mého současného přítele. Do té doby jsem opravdu nepoznala, co znamená opravdový vztah a jaký může být krásný.. :-)

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 11:16 | Reagovat

Krásný článek! V onom nešťastném vztahu jsi sebou nechala hodně zametat. Velmi krásně jsi se ale rozepsala o tom hezkém a je skvělé, že jsi spokojená :)

8 B. B. | Web | 19. dubna 2016 v 12:17 | Reagovat

[7]: Děkuji. Nešťastný vztah byl můj vůbec první vztah a i bych o sobě řekla, že jsem prostě byla mladá a blbá. Ale jsem vážně ráda, že jsem přestala dávat stále druhou šanci a během jednoho dne jsem spálila mosty.

9 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 12:31 | Reagovat

[8]: Každý si dle mého názoru prožije ten špatný vztah, pořádně si zaryje čumákem v hlíně, aby potom věděl, že už nikoho nenechá, aby s ním zametal :)

10 B. B. | Web | 19. dubna 2016 v 12:52 | Reagovat

[9]: Pravda, občas ještě kuckám hlínu ;)

11 Polly Polly | Web | 19. dubna 2016 v 13:29 | Reagovat

Psychicky upir..berie berie..vsetko, este aj dobru naladu... poznala som tiez..spravanim uplne iny typ, ale depta ma... poznam aj citove vydieranie najhrubsieho zrna. Ked som mu povedala, ze je koniec, uprostred noci mi vyletel z bytu s tym, ze si ide "odstrelit hlavu"...strasny pocit... rano sa ozval, ze zije, len sa ostrihal. (*bezmyslienkovite strihanie vlasov je inak prejav psych.choroby)... vdakabohu sme sa asi obe poucili, lebo sme nesliapli do tej istej kaluze :), tiez mam teraz krasny vztah.

12 ČAPILO ČAPILO | Web | 19. dubna 2016 v 19:18 | Reagovat

No vidíš... kdybys chodila se mnou, tak bys takové věci nikdy řešit nemusela. Ale mě nechce nikdo, to je fakt :(

13 Illumináti Illumináti | Web | 19. dubna 2016 v 19:20 | Reagovat

wow
                  such vstah
   very hrůza
                           much citát

14 Egoped Egoped | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 21:03 | Reagovat

Při čtení podobnych příběhů si pokaždé znovu říkám, jaká jsem vlastně vztahová výhra! :)

15 beautyastyl beautyastyl | Web | 19. dubna 2016 v 21:16 | Reagovat

Tak to je luxusně napsáno ;)

beautyastyl.blog.cz

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. dubna 2016 v 10:18 | Reagovat

Já bych s vyděračem asi dlouho žít nedokázala, brzy bych mu asi ukázala dveře, protože se s ničím nepářu. Už se mi to párkrát stalo, že se mě někdo pokoušel takhle zneužívat a dopadl na tvrdou půdu. Asi je to o charakteru každého z nás.
S tou svobodou máš svatou pravdu ;)

17 Anna Anna | Web | 20. dubna 2016 v 12:28 | Reagovat

Je úžasné slyšet tvůj příběh. Alespoň tu část. Říct to takhle "nahlas" chce odvahu, patří ti proto můj obdiv. Doufám, že v následující době budeš jen a jen šťastnější, protože po tvé zkušenosti z minula si to zasloužíš. Hodně štěstí do budoucna :).

18 Nancy Nancy | Web | 20. dubna 2016 v 13:05 | Reagovat

tak tento clanok ma len utvrdil v tom, ako velmi dobre mi v momentalnom vztahu je :D napisala si to velmi pekne. snad sa ti bude darit a budes stastna.

19 B. B. | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 13:14 | Reagovat

Rce. snad pro všechny komentáře: moc vám všem děkuji :)

20 Lucka Lucka | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 15:25 | Reagovat

Já chápu, že nebylo vůbec lehké najít v sobě sílu a ukončit vztah s takovým člověkem, manipulátoři umí totiž velmi dobře obrátit věci pro svůj prospěch. Jsem moc ráda, že po tom teroru sis našla přítele, který tě miluje takovou, jaká jsi a přesně to, co jsi popsala - svoboda, důvěra a přirozenost jsou podle mě základní kameny každého vztahu. Jakmile jeden z těchto kamenů zmizí, vztah jde do kopru... V mém případě zmizela důvěra. Moc ti přeji, aby ti vztah se současným přítelem vydržel co nejdéle a už jsi byla jen šťastná. :-)

21 H A. H A. | Web | 20. dubna 2016 v 19:17 | Reagovat

Moc krásný článek  . Je dobře , že jsi se ze vztahu vymanila a ukončila ho , tihle manipulátoři - to je zlo , sám jsem byl kdysy v takovém vztahu , dnes se na to dívám zpětně a říkám si " Jak jsi to mohl tak louho snášet ? ". Přeji ti , aby jsi byla jen štastná a s  přítelem to bylo skvělé. Svodoba , důvěra a brani se za sobě rovné , ted to tak mám také a je to užasné .

22 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 20. dubna 2016 v 23:13 | Reagovat

Nedávno jsem z podobného vztahu též vystoupila a potkala chlapa, který mi za mou lásku konečně stojí:)

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. dubna 2016 v 7:16 | Reagovat

Připadá mi to jako pohádka...

24 SasuKe SasuKe | Web | 21. dubna 2016 v 7:52 | Reagovat

Pěkně napsané! Co se týče tématu článku, mám jistou zkušenost s tím, když ti ten druhý vyhrožuje, že jestli ze vztahu odejdeš zabije se, dokonce vm, jaké to je, když si po rozchodu vyleze na střechu, na hodně dlouho mě to pak odradilo, abych  se snažil si někoho najít. Je mi tedy jasné, že to pro tebe celé muselo být nepříjemné, jediné co můžu doporučit lidem je necouvnout pod nátlakem toho, že pak budete mít na rukou něčí krev, pokud vztah nefunguje, máte právo to s partnerem buď řešit nebo odejít. I kdyby to ten člověk nakonec udělal (obvykle neudělá ~)tak to je to leda známkou toho, že o byl šílenec.

25 ZdenekU ZdenekU | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:48 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na vzhurunohama.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama