Korálky

14. února 2016 v 13:13 | B. |  POVÍDKY
Život je jako korálky na provázku, pokud se ti do něj někdo vrhne, s největší pravděpodobností ti korálky přetrhne. Ty je pak sice dokážeš posbírat a znovu navléct, ale ne nikdy stejně, jako tomu bylo před tím. Onen rušivý element, jež přetrh tu tenkou nitku, se stane jedním korálkem, vzpomínkou, a díky němu bude minulost jiná, korálky se přehází, poztrácí, objeví se nové, lepší, horší... Objeví se nové skutečnosti, nové cesty životem, nové možnosti, zážitky, nový výhled do budoucna.
Pak se nějaký korálek z nitky sám či za pomoci zvláštních sil vytrhne a nastává ta samá situace. Korálky jsou všude a chvíli trvá je najít, utřídit, vypustit nepodstatné a jinými si nechat změnit život.
Je to dobře? Nebo špatně? Je dobré prožívat v životě změny? Kdybychom si v dětství postupně navlékli barevné, nevinné korálky, byly bychom optimisty a dětmi celý život.


Stane se nám první nepříjemnost a nový, zašedlý korálek je na světě. Musíme ho přidat mezi ty dětské, roztomilé, a ostatní navléct a vybarvit podle okolností.
Stane se, že se poprvé zamilujeme. První láska je čistá a na nitku s korálky se přidá jeden průhledný, křišťálově třpytivý korálek a ty, co následují po něm, se rozutečou jako dětské sny. Jako cukrová vata na jazyku. Navlékneme je, přijmeme změny, uvidíme svět v růžových barvách a budeme se těšit na společnou budoucnost. Na spletení dvou náhrdelníků života.
A hle, další smutek, nářky, pláče - pomalu po zemi skáče, korálek jak slza čirý a nám zbývá špetka víry. Dám korále dohromady? Doplním-li jejich řady? Přijde nový, bílý, šťastný? Ale přijde, to je jasný. Přijde a zas hezky bude. Třeba dlouho nepobude! Vystřídá jej korál černý, který nám zůstane věrný, jako psíček pánovi, který potom napoví, kde je chyba či kde radost, ponaučení a slabost. Potom víme, jak se chovat, kde korále tajně schovat, nejlepším pak dovolíme a provázek povolíme. Navléknem jej, pevně svážem, a s korálky s klidem hážem. Kontrolu nad nimi máme, myslíte si vy to samé? Nic jim přeci nehrozí, dokud prst nepohrozí, že to bereš velmi volně, lehkomyslně a svolně. Chování své změnit musíš, jinak svoji duši dusíš. Když korálky pevně držíš, příjemností všech se zdržíš. Házíš-li je jen tak všude, černý korál z toho bude. Musíš zjistit, jak se žije, jak ti vlastně srdce bije. Jaký přístup k žití mít, prostě jak máš správně žít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anidea Anidea | E-mail | Web | 17. února 2016 v 23:01 | Reagovat

To je moc hezké. Já přetrženým korálkům říkám časové křižovatky. Neumím být tak krásně romantická...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama