Klaunovská

3. února 2016 v 17:04 | B. |  POEZIE
Občas má člověk pocity
Které hraničí s bláznovstvím
Život hraje pak člověku na city
Jak blázen na kytary struny
Oko bláhové vidí zlaté runy
a píseční duny
a dívá se zrakem svým na koruny
stromů i ty, co chrastí mu v kapse
kde nic jiného, než mince a nic
se nenachází a navíc jde vstříc
krom bláznovství i nuda a smutek
a klaun již před králem utek


do země bez korun, citů a králů
do země plné vznešených bálů
bez existence vlastního žití
co do pasti pavoučí tě hbitě chytí
bez smutku, nudy a bláznovství
do míst, kde již není to království
které tě spoutá do pevných pavučin
kde platíš krví za každý špatný čin
kde místo je plané a kyselé
není to tam jak s králem veselé
ale klaun se vydal sem a přál si
najít vše, za čím stál si
a nejspíš se zdárně vše zdařilo
ačkoli vše, co mu patřilo
ponechal v zemi kde vládl král
v zemi, kde nikdy nebyl bál
a tak se raduje a strádá zároveň
život je pro něj jak pro řeku povodeň
na jednu stranu je zlá a krutá
na stranu druhou ve střevících obutá.

(18 let)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama