Únor 2016

Luhačovice trochu bezbarvě

28. února 2016 v 22:40 | B. |  FOTOGRAFIE
Čtyři kamarádi, léto a Luhačovice.



Toto byste měli vědět

27. února 2016 v 23:55 | B. |  VZHŮRU NOHAMA
Chci vám říct, že veškeré texty, které jsem zde zveřejnila a nadále zveřejňovat budu, jsou staré. Jedná se o básničky a různá vypravování z konce základní školy a začátku střední školy, takže momentálně o dílka i 6 let stará (pokud mě už úplně neoputila moje matematická část mozku).

V nynější době jsem v dosti pokročilé krizi a začínám na sobě pociťovat strach ze psaní. Bojím se, že se v tom zklamu. Že nedokončím povídku tak, jak jsem si představovala, že báseň se nebude rýmovat tak, jak jsem doufala. Bojím se, že to, co napíšu, bude moct někdo přečíst a udělá si obrázek o tom, jaká jsem. U starých věcí je mi to jedno, to byly stavy a nálady, které proběhly před několika lety.

Moc doufám, že díky vám, čtenářům, v sobě najdu ztracenou chuť psát. Pokud vás některé mé věci nadchnou, budu mít pak důvod, proč se snažit a nenosit si všechno v hlavě ve švech praskající.

A až nastane čas, že začnu přidávat svoji aktuální tvorbu, dovolím si vás o tom informovat :)

B.

A přijde ten

27. února 2016 v 14:26 | B. |  POVÍDKY
Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze salonu se ozýval řev opilců a hádky hazardních hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily, jediný zákon, který platil, byl zákon silnějšího… Kdo chtěl projít tímto vyprahlým hnízdem, musel být zatraceně dobrým střelcem. K tomuto účelu si obyvatelé malého zapadlého městečka vyráběli důmyslné zbraně v podobě dutých slámek na flusání melounových semínek, které byly v nehostinných ulicích velmi vyhledávaným zbožím. Po večerech se do ulic vydávali různí potulní i potutelní prodejci a semínka prodávali za opravdu vysoké ceny. Jedni si za pár kousků řekli třeba i o celý květ kaktusu a sehnat takový květ, to byl docela zázrak. Ale co by nešťastníci pro uchránění svého holého života neudělali.

Nonsesní No. 2

26. února 2016 v 19:21 | B. |  POEZIE
Bílá louka
Modrá hlína
Žlutá mouka
Hezká špína

Němé tváře
Mluví strachem
Svatozáře
Svítí prachem

Čtyři nohy
Osm zubů
Lámou hlohy
Šišky z dubů

Černé slunce
Modré peklo
Lhaly věnce
Uhlí teklo

Bledé kvítí
Žádné uši
V dálce svítí
Láska k duši

Takto skanou
Zlaté oči
Zemřou hanou
Z římsy skočí

(17 let)

Černočerná

26. února 2016 v 15:23 | B. |  POEZIE
Pofidérní černá barva sžírá ve mně jarní krásy
Sžírá trávu, slunce, nebe, černá žere mě i tebe
Pohlcuje pokušení, pomalu ti barví vlasy
Obarvuje květy v černou, oči mají barvu stejnou.

Nesníš, nespíš v černém světě
Brázdíš vlny Tichých moří, plamen černou barvou hoří
A stud z lásky fackuje tě
Plamen tiše dohořívá, koním vlaje černá hříva.

Zahaleni do temnoty žádají o odpuštění
Všude kolem černé krásy, černé oči, černé vlasy
Věčné nářky, déšť a bída- černá barva věci mění
A světem proudí nářky světel. Černá vrána, černý jetel.

Všude kolem černé krásy, jakou barvu měly asi?

(15 let)

Pohádková

25. února 2016 v 22:21 | B. |  POEZIE
Potkat štěstí v nebi ze skla
Nejeví se skutečně
Potkat smůlu v moři z pekla
To vypadá nevděčně

Potkat prince v hradu z písku
- pohádka jak sluníčko
Na trávě si píchnout třísku
Když kuře plete klubíčko

Svět je smysl v nesmyslech
Po vzduchu si brouci chodí
Pomateš se na smyslech
S tučňákem a vzducholodí

Růžově tu tmí se kvítí
Kamenné jsou vlny v moři
Modře slunce v trávě svítí
Bílé svíčky temně hoří

Porcelán je nerozbitný
Víly vyjí na měsíc
Trpaslík je neodbytný
A pohádek je přes tisíc...

(17 let)

Netopýří

25. února 2016 v 15:48 | B. |  POEZIE
Svíce záře
Na mé tváře
Hází stíny
Samé splíny
Netopýři
Kolem výří
Vzduch je jemný
Vánek temný
Slíže z tváře
Svíce záře

(17 let)

Jemná

24. února 2016 v 10:11 | B. |  POEZIE
V dáli vidím hořet svíci
Plamen zdobí světlem temno
Chtěl jsem tímto něco říci
Větu, která značí jemno

V dáli vidím palác státi
Kráska osvětlená svíčkou
Stojí vedle staré máti
Zdá se mi snad, že je hříčkou?

Jsi mi hříčkou, mladá slečno
Mysl má je zatemnělá
Ty jsi moje nekonečno
Jsi pro mne má láska vřelá.

(17 let)

Designově černobíle

23. února 2016 v 21:35 | B. |  FOTOGRAFIE
Už je to dlouhá chvíle, co jsme se za nepříliš teplého počasí toulali po Praze a hledali jsme něco, kam můžeme ještě před desátou zapadnout na oběd. Skončili jsme s výborným kýblem Pho polévky a s nudlema až za ušima.



Ukolébavá

23. února 2016 v 20:40 | B. |  POEZIE
Ukolébavka pro bolavou duši
Píseň klidu pro tvoje uši

Lžička cukru pro tvá ústa
Byla bez ní lásky pusta

Jedno jemné pohlazení
Bez kterého něhy není

Pro tvé tělo chvíle klidu
Ztrať se v proudu toho lidu

Ztrať se, prozřeš v temném rohu
A budeš se modlit k bohu
By vyslyšel tajná přání
Nářky, bídu, tvé pokání.

(17 let)