Leden 2016

Snová

31. ledna 2016 v 19:22 | B. |  POEZIE
Zdál se mi sen
Temný jak noc
Každému člověku
Zdá se jich moc

Zdál se mi sen
Vonící po růži
Lehounký vánek
Mě hladil po kůži

Zdál se mi sen
Jak kámen studený
Cítím ten chlad
Srdce mám sevřený


Bouřková

31. ledna 2016 v 19:20 | B. |  POEZIE
Když se zešeří
V dáli blesk bleskne
Stromy láteří
A slunce steskne

A voda bije zem
Jako pán otroka
Kams hodil kamenem
Býval břeh potoka

A blesk nebe bičuje
A hromy hromují
Samota tě skličuje
Zlo a dobro bojují.

(15 let)

Daleká

31. ledna 2016 v 9:54 | B. |  POEZIE
Jak přezka na botě
lesknou se jeho oči
svými řečmi
si mě lehko ochočí
nevím, co čeká
po mém těle těká
mých slov se hned leká
cesta daleká
nás čeká.


(18 let)

Plamenná

30. ledna 2016 v 8:53 | B. |  POEZIE
Svítí jak plamínky skleněných zítřků
slyším ten cinkavý zvuk stébel písků
po schodech z oblaků hodlám já jít
svoji část plamenných písků ti vzít.

(18 let)

Vysněná

29. ledna 2016 v 8:58 | B. |  POEZIE
Až uvidím padat hvězdu
budu si přát pouze jediné
být s tebou neustále šťastná
a přemýšlet, jak se co vyvine
snít o budoucnosti ve dvou
vzpomínat na nádherné dny
doufat, že vše, co si vysníme
nebude jenom pouhými sny.

(17 let)

Krvavě osudová

29. ledna 2016 v 8:42 | B. |  POEZIE
Skrze mou duši z papíru
stříhá mi život na míru
nůžkami, ostřím jak ze skla
které má ublížit hořce i slaně
podřezat ptáčata, krtky i laně
krví pak osudy na papír psát
pak dívat se, hledět, prostě jen stát.

(18 let)

Zpáteční

28. ledna 2016 v 7:52 | B. |  POEZIE
Mosty, co vedou daleko, vysoko
tak a zase i zpátky
cesty, co vedou daleko, široko
tam a zase i zpátky
mysl, co myslí jen bláznivě
ta se zadními vrátky
vrací jen pokaždé zpátky.

(18 let)

Podzimní

28. ledna 2016 v 7:51 | B. |  POEZIE
Zežloutlé listí plachtící větrem
Kanoucí slzy co dělají stín
Na tváři dívky s šedivým svetrem
Když běží v ruce s lísky kapradin

Hnědavé vlasy v běhu jí vlají
Spěchá a míhá se kapkami deště
Zrádnou věc teď tu před sebou tají
Utíká, pláče, stále a ještě

Listy jak padáčky vzduchem létají
Padají na tělo mokré a křehké
Lidé tu kolem ní chodí a špitají -
V životě není přec všechno jen lehké.

(17 let)

Stínová

28. ledna 2016 v 7:49 | B. |  POEZIE
Velké ticho v moři stínů
Matka v řece máchá plínu
Hrozná píseň klidní dítě
Nedívej se, uvidí tě!

Dítko spatří tvoje čelo
Vypadá, že měsíc bdělo
Samá vráska v půdě těla
Na povrch by drát se chtěla

Velký hluk je v moři stínů
Mrtvé tělo plné splínů
Leží němě v kupce písní
Již pokryté ladnou plísní

(18 let)

Psací

23. ledna 2016 v 18:52 | B.
Modravá obloha
vítr tiše sténá
vše je zde od Boha
i ta černá stěna
s chladným nápisem
jež rýmuje slova
tvým rukopisem
já čtu si ho znova.

Píšeš že miluješ
že máš mě rád
věrnost tu slibuješ
nemám se bát?
Sic píšeš v rýmech
ale já nemám tušení
snad je-li to mech
anebo vězení.

Sedávám u stěny
zčerněné barvou
zmámená vůněmi
a slovní salvou.
Čtu že mě miluješ
že máš mě rád
že věrnost slibuješ...
Mám se bát?

(15 let)