Země Pod hladinou

Včera v 14:36 | B. |  POVÍDKY
Už když jsem byl malý kluk, propadl jsem vášni fotografování, jelikož ten zázrak, že nějaký stroj dokáže dostat na papír skutečnost do poslední tečky, mě fascinovala. Na jedny Vánoce, bylo mi myslím deset let, jsem dostal vytoužený foťák. Byla to sice spíše jen hračka, tak na třicet fotek, a pak jste ho mohli vyhodit, ale i tak jsem byl štěstím bez sebe. Pečlivě jsem si hledáčkem zkoušel všelijaké možné pohledy na vánoční stromeček, až jsem vybral jeden, který se mi opravdu líbil. Přeci nevyfotím celý film během jednoho dne, ne?

Rodiče ze mě měli radost a já jsem měl ještě větší radost z jejich skvělého dárku. Nedokázal jsem z něj celý večer spustit oči, neustále jsem ho hlídal, aby se mu náhodou něco nestalo.

Bylo to bláznovství a nadšení spojené v jeden velký celek - můj osud.

Dalšího rána jsem nemohl dospat, protože mi táta slíbil, že spolu půjdeme fotit. Vyšli jsme. Já s mým plastovým foťáčkem hrdě pověšeným na krku, táta až po uši zachumlaný v zimní bundě. Ano, byla zima, mrzlo, ale mě to v tu chvíli bylo úplně jedno.

 

Jedna nerubriková

20. prosince 2016 v 10:02 | B.
Plané info?

Pokus o oživení?

Planý pokus?

No kdo ví.
Každopádně - zájemci, čtivci, psavci a příznivci (pokud tu nějací jsou) - najdete mě i na facebooku. Ú-á. Je to tak.

ZDE

https://www.seeklogo.net/wp-content/uploads/2016/09/facebook-icon-preview.png

B.

Studená

20. října 2016 v 8:02 | B. |  POEZIE
Za čirou zdí s kapkami od vody
Se dávím myšlenkovými pochody
Do uší proudí skromný koncert vodní
Lehce mi mrznou končetiny spodní

Konečky prstů jsou podobny kostce ledu
Že je mi zima poznáte dřív než od pohledu
Uprostřed ksichtu vodovodní kohoutek trčí
I tak se těším až mi ho tam zase strčí
 


Ustrašená

18. října 2016 v 22:30 | B. |  POEZIE

Bojím se
Opět
Klást slova na papírové řádky
Utřídit si v hlavě nepořádky


Děsí mě
Znovu
Nechat za sebe mluvit psaná slova
Mám pocit že rozpouštím se do olova


Blázním
Pořád
Ze své vlastní divné hlavy
Čím dál tím více nenávidím davy


Vadí mi
Stále
Že nevěřím si zhola v ničem
Uzavírám sebe samu velkým klíčem

Podstatná

15. října 2016 v 21:45 | B. |  POEZIE
Po dlouhém tichu
Přichází rána
Citová
Za chladného rána

Po dlouhé odmlce
Otvírám ústa
Tvá
Suchá a pustá

S kručícím žaludkem
Se slinou na bradě
Malé
Pasu své myšlenky v ohradě

Se zrzavými vlasy
S negativně naladěnou hlavou
---
Hledám svou zkurvenou podstatu pravou

Šťastná

26. září 2016 v 9:45 | B. |  POEZIE
Svůdné rty její
Jak lehce se smějí

Už přestaly

Měl oči modré
Svědomí dobré

Už nemá nic

Přišlo a odešlo
Ješitné štěstí
Teď jiným nejspíše
Smůlou cestu klestí

(14 let)

Kamarádská

24. září 2016 v 14:37 | B. |  POEZIE
Kamarádství a láska
To jsou dvě odlišná slova
Ty to nechápeš
Já to chci pochopit
Ty tím nechřadneš
To já šeptám ta slova
Znova a znova
"Chci tě utopit!"

(15 let)

Snová

22. září 2016 v 20:33 | B. |  POEZIE
Zdál se mi sen vonící po růži
Teplý vánek mě hladil po kůži
Proč laskat jsi mě nemohl ty

Ležíš jen kousíček ode mne
Za sklem z tvrdého kamene
Nerozbitným nedýcháš

Něhu zahnala smutná zlost

Proč mě zde nechal
Samotou bez sebe
Měli jsme odletět spolu
Do nebe

(15 let)

Tazemě / 5 / Kusvoliny myšky

9. září 2016 v 14:09 | B. |  TAZEMĚ
Ze všeho co se tu zatím stalo, jsem byl docela rozhozený. Už z toho jak vlastně celá Tazem vypadá - chvíli mi připomíná normální zemi, když se zakoukám do krajiny, ale ona normální není. Všechno je tu opačné, divné nebo nepotřebné. Nebo nadčasově senzační, což můj obyčejný mozek nechápe, stejně jako to, proč tady vlastně vůbec jsem? Tentabyl k tomu má aspoň důvod, ale já? Já se zachvíli stanu Tentambylovým důvodem, jelikož na mě bleskovou rychlostí přenáší ty svoje stresy, špatné nálady a zvláštní chování. Ještě že nepotřebuji toho psychoterapeuta, jak jsem byl přesvědčený. Kusvola je totiž nakonec skutečná, a já ji měl celou dobu na lodi za přelud! Ani jsem ji nepohladil, nedal jsem jí najíst, nic! Bože, málem jsem ji utýral hlady, teda… ona musela umřít za tu dobu bez jídla, z čehož vyplývá, že bez jídla rozhodně nebyla, protože je živá, tudíž musela něco jíst, ale já nevím co, protože nechápu, co by si tak mohla sama najít na lodi, když jediné jídlo bylo v lednici nebo v mrazáku a to si nemohla nijak vzít, natož nějak udělat, když to byl prášek nebo nějaká želatina a ani by jí to vlastně nechutnalo, jelikož ona má ráda jedině kuřecí konzervy a granulky pro koťátka, takže je to celé nějaké divné a já už nevím o čem je tahle věta.



Kam dál